Cyklus takzvaných hraných dokumentů s názvem „České století“ režiséra Roberta „mikiny“ Sedláčka a historika Pavla Kosatíka  na naší veřejnoprávní televizi v neděli skončil. Tedy doufejme. V onom neuvěřitelném programovém balastu, který Česká televize za naše peníze denně vytváří, se zdálo, že jde o počin vysoce nadstandardní. Jeho závěrečná část tento dojem však zcela zničila.

Polistopadové události a některé jejich protagonisty zobrazila naprosto tendenčně a hlavně tak, aby byly plně v souladu s jejich současnou mainstreamovou interpretací. Jak politickou, tak novinářskou, což je trochu zbytečné připomínat, protože ony se v převážné míře slévají do jednoho dosti smrdutého potoka. Pokusme se krátce objasnit, v čem tento „dokument“ převrací skutečnost, v čem manipuluje s divákem, v čem prostě a jednoduše lže.

EU nejen dnes a zítra, ale prý už i včera

Fakt, že Evropská unie se ustavila tzv. Maastrichtskou smlouvou v roce 1992, se učí i na základních školách. Může nám připadat, že je to informace pro žáky a studenty zbytečná, ale je to tak. V uvedeném dokumentu však naši politici rozumují o Evropské unii už o dva roky dříve. Tedy v době, kdy tento pojem ještě nikdo neznal a nikdo ani pořádně netušil, že někdy nějaká Evropská unie vznikne. Televizní Ján Čarnogurský chce už v roce 1990 mít hvězdičku na vlajce Evropské unie. Jan Švejnar už dokonce v tomtéž roce radí, že máme převzít legislativu Evropské unie, protože to stejně po vstupu budeme muset udělat... (!)

Naprosto znehodnotili vše, co vytvořili – zpochybnili tím totiž i historickou věrohodnost předchozích dílů. Ublížili divákům i sami sobě. České televizi ne, té už nemůže ublížit nic.