Vážené dámy a pánové, vážení spoluobčané,
chtěl bych oslovit rozumné lidi, zejména seniory, ročník 1959 a starší. Pokud mě pochopí i mladší občané ČR, budu velmi potěšen. Narození v roce 1959 žili, vystudovali a pracovali 30 let v době před rokem 1989 a prožili si dalších 30 let v naší demokracii a mohou tak lépe porovnávat, jak žili naši předkové a jak žijeme my dnes. Byl bych rád, kdybyste si spolu se mnou uvědomili, že chyby děláme všichni po celý život a nikdo z nás není dokonalý. Z chyb bychom se ale měli poučit. Doba po II. světové válce byla pro nás, co jsme nezažili válku, zcela jistě lepší. Naši rodiče a prarodiče nám určitě neměli v úmyslu lhát, když nám někdy o válce vyprávěli. Že nebylo co jíst, nefungovaly školy, to není dnes potřeba řešit. Jde jenom o to, abychom se nevrátili až tak daleko a nemuseli si prožít něco podobného, co si prožili naši rodiče a prarodiče. Proto se obracím na vás všechny, abychom si uvědomili, co jsme rokem 1989 získali. Určitě nikdo z nás neměl v úmyslu řešit v roce 1989 Benešovy dekrety a předělávat dnes historii.

Mnohdy nám to někteří komentátoři, blogeři na internetu, zpravodajci či reportéři, novináři ve sdělovacích prostředcích pletou páté přes deváté, zejména, když jim je dnes sotva 40 let a mají současnou dobu za lepší, než byla doba jejich dětství, kterou s nimi prožívali jejich rodiče. A hned na začátku tohoto dopisu musím uvést jednu realitu, kterou nebudu více rozebírat. Dnešní rodina nemá stejné podmínky, jako měla rodina před rokem 1989. Dnešní mladší občané nežijí ve stejné době, ve které jsme žili my starší a kterou dnes všichni označují už 30 let za dobu horší. Ano, žili jsme v horší době. Jde však o to, z jakého pohledu tu kterou dobu hodnotíme.  Když mluvíme o technickém pokroku, mnozí z nás si neuvědomují, že se to nedá srovnávat s politikou. Dnešní doba je pro nás i na tzv. obdivovaném Západě určitě lepší, protože se technický pokrok nedá zastavit. Před rokem 1989 byl nedostatek pevných telefonních linek a jiné telefony jsme v té době neznali. Televize, které jsme měli doma, byly v počátcích televizního vysílání jen černobílé a program byl jeden, později dva, tři a technický pokrok, ne politika nám umožnil, že televize vysílaly barevně. Stálo by dnes za vzpomínku, na kterou televizi bychom se raději dívali, jestli na těch sotva 3 až 5 televizních programů před rokem 1989 nebo na těch dnešních několik desítek programů, na kterých se vysílá mnohdy jen násilí v děsivých filmech, plných vražd. Porovnat televizní a tiskové zprávy tenkrát a dnes, také bychom se něco dověděli, kdybychom se uměli podívat na dobu minulou jako do zrcadla, ale bez předsudků.   

Zcela jistě nelze popřít, že politika vedoucí úlohy politické strany KSČ v ČSSR nebyla před rokem 1989 vždy prosazována těmi nejschopnějšími komunisty bez podbarvení jejich politické práce kariérismem a nečistým záměrem. Poctiví a schopní se většinou do politiky nedali zatáhnout. Ale upřímně. Není to dnes totéž? Už 30 let nám někteří politici a novináři jen lžou, podle toho, co se od nich očekává a do jaké funkce směřují. A stručně zhodnoceno. Myslete si o minulosti, co chcete, ale pokud máte zkušenosti se současným stavem našeho státu a prosazování práva, musí každému vyjít jediné. Jednodušší je mlčet, protože něco chtít sdělit, není často přijato s pochopením.  Říci veřejně pravdu, tenkrát i dnes, tak hlasatelé pořádku každého zničí. Platí to o každé době.