Václav Princ: Už bychom neměli mlčet. Je potřeba hledat, co nás spojuje a nikoliv, co nás rozděluje

09.01.2020 11:08

Dopis k zamyšlení.

Václav Princ: Už bychom neměli mlčet. Je potřeba hledat, co nás spojuje a nikoliv, co nás rozděluje
Foto: Archiv IN
Popisek: Vlajka ČR na budově parlamentu

Vážené dámy a pánové, vážení spoluobčané,
chtěl bych oslovit rozumné lidi, zejména seniory, ročník 1959 a starší. Pokud mě pochopí i mladší občané ČR, budu velmi potěšen. Narození v roce 1959 žili, vystudovali a pracovali 30 let v době před rokem 1989 a prožili si dalších 30 let v naší demokracii a mohou tak lépe porovnávat, jak žili naši předkové a jak žijeme my dnes. Byl bych rád, kdybyste si spolu se mnou uvědomili, že chyby děláme všichni po celý život a nikdo z nás není dokonalý. Z chyb bychom se ale měli poučit. Doba po II. světové válce byla pro nás, co jsme nezažili válku, zcela jistě lepší. Naši rodiče a prarodiče nám určitě neměli v úmyslu lhát, když nám někdy o válce vyprávěli. Že nebylo co jíst, nefungovaly školy, to není dnes potřeba řešit. Jde jenom o to, abychom se nevrátili až tak daleko a nemuseli si prožít něco podobného, co si prožili naši rodiče a prarodiče. Proto se obracím na vás všechny, abychom si uvědomili, co jsme rokem 1989 získali. Určitě nikdo z nás neměl v úmyslu řešit v roce 1989 Benešovy dekrety a předělávat dnes historii.

Mnohdy nám to někteří komentátoři, blogeři na internetu, zpravodajci či reportéři, novináři ve sdělovacích prostředcích pletou páté přes deváté, zejména, když jim je dnes sotva 40 let a mají současnou dobu za lepší, než byla doba jejich dětství, kterou s nimi prožívali jejich rodiče. A hned na začátku tohoto dopisu musím uvést jednu realitu, kterou nebudu více rozebírat. Dnešní rodina nemá stejné podmínky, jako měla rodina před rokem 1989. Dnešní mladší občané nežijí ve stejné době, ve které jsme žili my starší a kterou dnes všichni označují už 30 let za dobu horší. Ano, žili jsme v horší době. Jde však o to, z jakého pohledu tu kterou dobu hodnotíme.  Když mluvíme o technickém pokroku, mnozí z nás si neuvědomují, že se to nedá srovnávat s politikou. Dnešní doba je pro nás i na tzv. obdivovaném Západě určitě lepší, protože se technický pokrok nedá zastavit. Před rokem 1989 byl nedostatek pevných telefonních linek a jiné telefony jsme v té době neznali. Televize, které jsme měli doma, byly v počátcích televizního vysílání jen černobílé a program byl jeden, později dva, tři a technický pokrok, ne politika nám umožnil, že televize vysílaly barevně. Stálo by dnes za vzpomínku, na kterou televizi bychom se raději dívali, jestli na těch sotva 3 až 5 televizních programů před rokem 1989 nebo na těch dnešních několik desítek programů, na kterých se vysílá mnohdy jen násilí v děsivých filmech, plných vražd. Porovnat televizní a tiskové zprávy tenkrát a dnes, také bychom se něco dověděli, kdybychom se uměli podívat na dobu minulou jako do zrcadla, ale bez předsudků.   

Zcela jistě nelze popřít, že politika vedoucí úlohy politické strany KSČ v ČSSR nebyla před rokem 1989 vždy prosazována těmi nejschopnějšími komunisty bez podbarvení jejich politické práce kariérismem a nečistým záměrem. Poctiví a schopní se většinou do politiky nedali zatáhnout. Ale upřímně. Není to dnes totéž? Už 30 let nám někteří politici a novináři jen lžou, podle toho, co se od nich očekává a do jaké funkce směřují. A stručně zhodnoceno. Myslete si o minulosti, co chcete, ale pokud máte zkušenosti se současným stavem našeho státu a prosazování práva, musí každému vyjít jediné. Jednodušší je mlčet, protože něco chtít sdělit, není často přijato s pochopením.  Říci veřejně pravdu, tenkrát i dnes, tak hlasatelé pořádku každého zničí. Platí to o každé době.  

Před rokem 1989 toho bylo dost, co bylo potřeba změnit, a my jsme věřili, že to změníme. Škoda, že jsme nedokázali jen odstranit chyby minulé doby a zavést to, co jsme tak za hranicemi směrem na Západ obdivovali. My jsme zničili, co bylo dobré v minulosti a zavedli jsme tu něco, o čem jsme neměli ani tušení. Tak jsme se během 30 let stali rozkradeným, zadluženým, neprávním státem. To, co fungovalo a dobře nás živilo, to jsme zničili. Přišli jsme o řadu státních podniků, které by dodnes dokázaly fungovat, vyvážet značkové výrobky, Zetor, Tatra, Liaz, Avia, Jawa a mnoho dalších do celého světa. A to byl náš největší problém, proč se o nás tak Západ staral a pomáhal nám. Bylo potřeba zničit nás jako konkurenci a získat nové trhy pro výrobky a potraviny, které se hromadily za hranicemi a nebylo tam pro ně už uplatnění. Ztratili jsme potravinovou soběstačnost. Místo RVHP a SSSR jsme postupně byli řízeni a dostávali jsme pokyny z EU, kde jim bylo jasné a hned přišli na to, kolik smíme nadojit mléka, vyrobit cukru, kolik čeho můžeme vyvážet za hranice. Tak jsme zničili snad 30 cukrovarů, na polích už cukrovou řepu neuvidíte, a cukr do ČR dovážíme. Nevím, třeba se to všem takto líbí. Obávám se, že je to chyba a chyby se sčítají a budou jednou více vidět, jestli je dnes ještě nevidíme.  

Možná jste se už setkali s tím, jak pracuje současná policie, státní zástupci a různé nové instituce, které mají řešit, abychom byli právním státem. Věřím, že máme stále ještě dost slušných policistů, prokurátorů a pracovníků justice. Otázka je, jestli najdou uplatnění a mohou řešit, co by se řešit mělo. U nás jsme slyšeli, že kdo před rokem 1989 spolupracoval se státní tajnou službou, tedy s StB, že byl někým nečistým, dokonce udavačem. Neuvědomujeme si, že tajné státní služby pracovaly tenkrát a pracují i dnes ve všech státech světa. A to nám nevadí, že naši vojáci jsou v zemích, kde se válčí a zabíjí civilisté i děti, když nám vadil rok 1968? Domnívám se, že si mnozí neuvědomujeme souvislosti s II. světovou válkou a s rozdělením světa. Tento dopis nemá za cíl poučovat, ale upozornit. Pravdu je možné snadno dohledat.

K čemu jsme zavedli nové složky jako GIBS, NCOZ, BIS? Nejsem odborníkem na takové služby, tak to nechám k hodnocení jiným. Už ale sleduji přes 20 let privatizaci státních podniků. Jsme si vědomi toho, že je více občanů, kteří byli poškození naší justicí, policií a jsou poškozováni již 20 a více let? Už jsem zde uvedl, že jsme jako ČR neprávním, rozkradeným státem. Mnoho občanů se dostalo do složitých situací a spoléhali se na naše trestněprávní orgány, které budou jejich situaci řešit. Nestalo se tak za celých 20 let. Prostě, když bylo potřeba privatizační podvod legalizovat, protože z něho měli zisky i politici v parlamentu, představitelé i regionálních, pravicových, politických stran, které nám přinesly po roce 1989 osvobození od totality, tak to museli slušný policista i státní zástupce pochopit nebo dostali jinou práci a někde jinde. Říkalo se tomu, přeložili jsme ho, protože jsme ho tam potřebovali. Každý už toho mnoho slyšel a četl o privatizaci velkých státních podniků, hutí, dolů, na jejichž zaplacení nemohli mít peníze naši spoluobčané, podnikatelé a dnes obdivovaní miliardáři. Mnohdy privatizační projekt nesplnili, státní podnik nezaplatili, vytunelovali a jejich podvody nikdo nikdy nevyšetřoval. Tak je to, pokud se týká práva, dnes opravdu lepší? A co myslíte podvody s pitnou vodou, která je sice na našem území, ale nepatří nám a všechny zisky z jejího prodeje jdou v miliardách za hranice? A podobně je to s bankami, kterých je tu zbytečně mnoho, mají ve větších městech nejlepší nemovitosti a zaměstnávají stovky lidí. Také i tady zisky z naší práce putují za hranice a u nás se můžeme připravit na to, že státu dojdou peníze a nebude ani na důchody. 

Co řeší a jakým způsobem parlament, vláda ve věci dluhů a investic, tak to je na dlouhé povídání. Proto se obracím na nás, seniory a ne poprvé. Už jsem osobně jednal s předsedou rady seniorů a navrhl jsem mu, aby vyzval seniory, aby podpořili tu politickou stranu, která má řešení sporných otázek ve svém vlastním volebním programu. A nejde jen o církevní majetky, ale také o imigranty jiné kultury a náboženství, kteří se nechtějí přizpůsobit naší kultuře a respektovat naše náboženství, ale nárokují si zde své podmínky. Tak je tu potom otázka. Když chtějí u nás žít, jestli by neměli respektovat naši kulturu a naše náboženství, jako je to zavedeno v Austrálii? Nechápu, proč je v této otázce v celé EU takový chaos a co je tady k řešení. A neměli bychom se dovědět pravdu o privatizačních podvodech, a proč je kryje dokonce i nejvyšší státní zástupce, kterého už občané požadují odvolat?

Oslovuji radu seniorů, oslovuji neorganizované seniory, oslovuji občany ČR, domluvte se mezi sebou v regionech, prodiskutujte mezi sebou současné problémy a požadujte od politiků, aby nám říkali pravdu, abychom se vrátili k právnímu státu, co bylo ukradeno, aby bylo vráceno a abychom se začali chovat už normálně. Nemusíte mi věřit, ale stačilo by, kdyby nám politici jasně a stručně sdělili, o co se jim dnes jedná. Chtějí ti v nejvyšší politice vydržet co nejdéle v parlamentu a ve funkcích nebo jim jde o stát, čest a právo, které by řešilo, co bylo v naší novodobé historii zničeno? Tak by mohli politici odčinit, co dosud i v minulosti pokazili. Stali jsme se lehkou kořistí zahraničního kapitálu právě proto, že jsme nechtěli být tou 30 let tolik zmiňovanou totalitou. Mnozí to víme. Je tedy potřeba si to už říci hodně nahlas a neničit se už navzájem, staří nebo mladí. Máme registrovaných více než 200 politických stran a hnutí. Tím se však nedá tvrdit, že máme demokracii. Demokracie se prosazuje ve volbách a nikoliv na náměstích.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

PhDr. Olga Richterová byl položen dotaz

Porodnost

Dobrý den, píšete, co chcete dělat pro zvýšení porodnosti, ale nezapomínáte, že jste už více jak dva roky ve vládě? Co jste zatím pro rodiny udělali? Vždyť i to navýšení rodičovské je nedostatečné a navíc diskriminující. A co je vlastně podle vás hlavní příčinou klesající porodnosti? Koukám, že neod...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy - 350. díl Dao de ling

11:50 Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy - 350. díl Dao de ling

V dnešní pomatené době mnozí hledají nějaký pevný kmen, o který by se opřeli nebo zachytili. Může to…