Procedurální soudní záležitosti vyžadují čas. U náhrad církvím se ukázalo, že spěch je tuze špatný rádce. Předseda Ústavního soudu odolal zvídavé televizi a slíbit nějaké termíny zdvořile odmítl. Z vládních míst zní opakované ujišťování, že vše se dálo, děje a bude dít podle zákona a nemá to chybu. Hekticky vzývaný klid má v sobě výrazné znamení neklidu. Neboť vyjádření expertů na ústavní právo zpochybňují zákonná ustanovení o dobrých mravech. Tím se balón církevních restitucí vrací znovu do kurtu. Ústavní soud je povinen se nějak s gordickým uzlem miliardových náhrad vypořádat.
 Zůstává kruciální otázka, kdo je tedy takový zápas, plný prudkých podání a ostře řezaných returnů, oprávněn pískat?
 Nechce se věřit tomu, že by samotní hráči.