Traumatické události vnímáme odlišně. Zemře-li dítě po porodu, je to tragedie, v případě krkavčí matky dokonce vražda. Zemře-li dítě při autohavárii, je to neštěstí. Utopí-li se na moři 500 běženců z Afriky, nebo utečou-li před militantními islamisty tisíce lidí jiného vyznání, stává se z toho statistika.

Podobné myšlenky člověku nedají pokoje, dokonce ani kloudně usnout. Prudké národně osvobozenecké boje, revoluční až do stropu, kdy se střílí po všem živém, co se jen hne... a není-li co takového v dohledu, střílí se do vzduchu. Kde je dáno, že svržený totalitní režim nebude vystřídán režimem ještě horším?
Můžeme o tom denně číst a slyšet, můžeme to i vidět, bezmála v přímých přenosech. Máme na vybranou, co je lepší a co horší.