Přitom je to škoda, neboť umělci v České republice (alespoň starší a střední generace) mají velmi komplexní představu o tom, jak je to s levicí a s jejím názorem na svobodu, když je puštěna z řetězu a dělá si, co chce, jako tomu bylo v období komunismu.
Nedávno proběhlo předávání ceny Český lev, které se přeneslo z atmosférické Lucerny do kamenného Rudolfina. Největší změnou byl přechod z produkce Petra Vachlera do rukou České filmové a televizní akademie. Změnil se celý koncept večera a dlužno říct – v komplexních souvislostech k lepšímu. Zmizela estrádovitost, která se bohužel Vachlerovi vymykala z rukou a v poslední době směřovala k nikým nepochopeným skečům. Je třeba předestřít, že Petr Vachler Českého lva vymyslel a choval se jako správná osobnost. Prosazoval ho a prolínal do něj za ta léta své vlastní názory, včetně těch extrémních, až po jím milované vegetariánství. To by samo o sobě nevadilo, kdyby tento koncept silné osobnosti nedošel toho, že v sebestřednosti pohltil sebe sama. Petru Vachlerovi chyběl dramaturg a Česká televize ani Akademie mu nebyla dost silným protihráčem. Ze společenského i kulturního hlediska byl tedy tvar nabídnutý nyní s Českou filharmonií, Komorní dechovou sekcí, uměřeným a profesionálním Markem Ebenem nepochybně dobrý krok. Nastavila se nová konzervativní základna v tom dobrém slova smyslu a akce se z ulítávání do vesmíru absurdit vrátila zpátky na zem. Rozhodně však nelze hovořit o tom, že by současné ztvárnění večera cokoliv přineslo, jednalo se pouze o důstojný ceremoniál, nic víc. Právě nyní by měli dramaturgové Akademie a České televize pro příští ročník uvažovat, chtějí-li okupovat prime time hlavního televizního programu veřejnoprávní televize, jakou show pro zábavu bude příští ročník.
Velmi pozitivní zprávou také bylo nastavení dress code do varianty black tie. Rozhodně nás a všechny zúčastněné kultivuje pohled na vybraně oblečené ženy a muže, kteří se zdvořile chovají. V současné době je extremismem spíše kultivovaný způsob jednání než revolty a „číra“, které jsou normou. Jsem duší příznivcem undergroudu, ale když má člověk revoltovat, potřebuje establishment, a tak jsem rád, že ho někdo začíná budovat.
Pro pravicově orientovaného diváka je však nejpodstatnější zprávou vítězství „Hořícího keře“. Liché jsou nářky publikované ve většině novin a časopisů, které kritizují Českou televizi za neschopnost toto dílo, s hlubokou reflexí našich dějin i vysoce uměleckými kvalitami, vyprodukovat. V tomto směru je mi dokonce Česká televize sympatická, že to neudělala, protože jinak by došlo k veřejnoprávní rozbředlosti, politické korektnosti a vůbec všemu špatnému, co koncept veřejnoprávní služby nabízí. Naopak, takto se potvrdila teze, že umění se nejlíp daří ve svobodě, když svobodou je myšlena i svoboda ekonomická, tedy volná úvaha o nakládání s penězi na tvorbu uměleckých děl. Tudíž žádné kritizování České televize, ale spíše zamyšlení se nad tím, nakolik ji v umělecké tvorbě potřebujeme a zdali se mají rozdávat veřejné peníze hlavně soukromým subjektům, když už jsme přesvědčeni, že musíme peníze na kulturu vydávat.
Minulé experimenty s formou předávání se neosvědčily (čehož lze litovat), návrat ke kořenům se skoro podařil. Kam zamíří Český lev do budoucna? Nashledanou za rok.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
