Přitom je to škoda, neboť umělci v České republice (alespoň  starší a střední generace) mají velmi komplexní představu o tom, jak je to s levicí a s jejím názorem na svobodu, když je puštěna z řetězu a dělá si, co chce, jako tomu bylo v období komunismu.

Nedávno proběhlo předávání ceny Český lev, které se přeneslo z atmosférické Lucerny do kamenného Rudolfina. Největší změnou byl přechod z produkce Petra Vachlera do rukou České filmové a televizní akademie. Změnil se celý koncept večera a dlužno říct – v komplexních souvislostech k lepšímu. Zmizela estrádovitost, která se bohužel Vachlerovi vymykala z rukou a v poslední době směřovala k nikým nepochopeným skečům. Je třeba předestřít, že Petr Vachler Českého lva vymyslel a choval se jako správná osobnost. Prosazoval ho a prolínal do něj za ta léta své vlastní názory, včetně těch extrémních, až po jím milované vegetariánství. To by samo o sobě nevadilo, kdyby tento koncept silné osobnosti nedošel toho, že v sebestřednosti pohltil sebe sama. Petru Vachlerovi chyběl dramaturg a Česká televize ani Akademie mu nebyla dost silným protihráčem. Ze společenského i kulturního hlediska byl tedy tvar nabídnutý nyní s Českou filharmonií, Komorní dechovou sekcí, uměřeným a profesionálním Markem Ebenem nepochybně dobrý krok. Nastavila se nová konzervativní základna v tom dobrém slova smyslu a akce se z ulítávání do vesmíru absurdit vrátila zpátky na zem. Rozhodně však  nelze hovořit o tom, že by současné ztvárnění večera cokoliv přineslo, jednalo se pouze o důstojný ceremoniál, nic víc. Právě nyní by měli dramaturgové Akademie a České televize pro příští ročník uvažovat, chtějí-li okupovat prime time hlavního televizního programu veřejnoprávní televize, jakou show pro zábavu bude příští ročník.