Výsledkem je vážné narušení ústavní logiky. Český prezident je ústavně neodpovědný. To neznamená, jak se domníval „znalec“ ústavy premiér Topolánek, že si může dělat, co chce, ale právě naopak, že se chová jako belgický král a nechává rozhodovat vládu, protože vláda nese odpovědnost za jeho jednání.

Čteme-li komentář k belgické ústavě, najdeme v něm, že všude tam, kde se v ústavě píše král, je třeba číst vláda. Totéž v principu platí i pro českou ústavu zejména pro ty kompetence prezidenta, které ke své platnosti vyžadují spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného ministra. To ve skutečnosti nejsou kompetence prezidenta, ale vlády. Týká se to mimo jiné i amnestie. Konstrukce české ústavy tak vyžaduje, aby prezident byl zdrženlivý a nezasahoval vládě do její agendy tím, že bude prosazovat svoje osobní libůstky.

Bohužel, Václav Klaus v ještě mnohem větší míře než Václav Havel, ústavní konstrukci ignoroval. Zlatým hřebem ignorování vlády je jeho amnestie. Mohl si zneužívání ústavy dovolit, protože postižen mohl být pouze za velezradu.