Tenkrát to celou řadu českých občanů rozhořčilo. Ovšem podíváme-li se, k jakým důsledkům americká intervence v Iráku vedla, stěží budeme pochybovat, že Jacques Chirac měl pravdu.

Při příležitosti mezinárodního fóra o antisemitismu v Praze pronesl prezident Zeman řeč, v níž varoval před superholocaustem a vyzval k válce s islámským státem. Bylo to státnické vystoupení?

Podívejme se na to ze dvou úhlů. Za prvé jsou-li taková vystoupení v souladu s jeho ústavní rolí, za druhé má-li jeho koncept šanci dosáhnout nápravy věcí.

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek jeho řeč radikálně odmítl. Podle české ústavy je prezident z výkonu své funkce neodpovědný, což znamená, že za jeho akty odpovídá vláda.

Z ústavní logiky plyne, že prezident by se neměl vyjadřovat k věcem, které polarizují společnost jinak, než tlumočením vládního stanoviska. Je evidentní, že prezident s vládou svoje vystoupení vůbec nekonzultoval. Dokonce veřejně prohlásil, že prezident, který nedává najevo svoje názory, vlastně není k ničemu.