Redaktor Lidových novin se prezidenta zeptal na jeho vztahy k institucím, které podporu z Kremlu dostávají: „Neudělal jste například chybu, když jste letos na jaře francouzský překlad své knížky o Evropě v Paříži představoval v think-tanku IDC spojovaném právě s Kremlem?“
Prezident se hájí tím, že tuto akci organizovala velvyslankyně České republiky ve Francii a při hledání instituce, kde by se mohla odehrát prezentace knížky, mu řekla jméno Johna Laughlanda, který je jeho oblíbencem.
Na jeho interview Lidových novinách reagoval o pár dní později historik Petr Luňák.
Poznamenal, že pařížský Institut IDC, tedy Institut pro demokracii a spolupráci, je imitací nevládního institutu v kremelské režii, který ruská vláda sponzoruje prostřednictvím státní nadace Ruskij mir. V čele nadace stojí ruský nacionalista a poslanec parlamentu Vjačeslav Nikonov, vnuk někdejšího sovětského ministra zahraničí Molotova.
Historik Luňák byl ještě víc zděšen obdivem Václava Klause k britskému historikovi a filozofovi Johnu Laughlandovi, který ve zmíněném institutu působí. Připomíná jeho působení v anglickojazyčné televizi Russia Today, v níž o volbách obecně považovaných za zfalšované prohlásil: „Hlavní rozdíl mezi volbami v Anglii a Rusku je přítomnost masových médií a pozorovatelů.“
„Nechce se mi věřit, že Václav Klaus, ctitel svobody a otevřené společnosti, by ve svém obdivu k panu Laughlandovi setrval, pokud by mu tyto skutečnosti byly známy,“ píše historik Luňák.
Řekl bych, že nedůvěra není na místě. John Laughland je jakýmsi britským Klausem před Klausem. Byl ředitelem think-tanku, který pro konzervativní stranu analyzoval otázky spojené s Evropskou unií. V roce 1997 napsal knihu Znečištěný pramen, kterou nakladatelství Prostor téměř okamžitě přeložilo do češtiny. Kniha vyvolala v řadách ODS pozdvižení. Poslanec Zahradil tehdy posílal esemesku svým kolegům, aby si knihu běželi koupit, než ji vláda zakáže. Naprostá většina argumentů proti Evropské unii, které Václav Klaus spolu s dalšími členy ODS používá, má svůj původ v knize Johna Laughlanda. Autor v předmluvě píše, že nechce přirovnávat Evropskou unii k Hitlerově Nové Evropě, nicméně to v knize soustavně dělá. Předseda britské konzervativní strany Sir Edward Heath, který jako předseda vlády podepsal vstup Británie do Evropského společenství, označil knihu za absurdní a šeredné znetvoření minulosti i současnosti. Je ovšem třeba uznat, že jako propagandistická práce je Lauglandova kniha téměř dokonalá. Má nádech vědeckosti: 350 poznámek a žádné lži, jenom bravurně překroucené polopravdy.
I v poměru k Rusku existují mezi Klausem a Lauglandem význačné podobnosti. Laugland píše provokativní články do význačných britských novin a časopisů, např. The Guardianu.
Stačí se podívat na seznam článků. Zastává se Srbska jako Klaus.
Přirovnává působení amerických diplomatů v postsovětském prostoru k jejich činnosti v Latinské Americe v sedmdesátých letech. Tak daleko nezachází ani Klaus.
Pochybuje o činnosti Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu. Odsouzení Miloševiče, Saddáma Husajna, Charlese Taylora a Lubangy přirovnává k popravě Imreho Nagye Maďarsku či k popravám kolaborantů vichystického režimu ve Francii. Prý byli vesměs odsouzeni za konspiraci, která byla ve většině případů nepodložená.
Zastává se Lukašenka proti jeho diskriminaci Západem. Tak daleko také Václav Klaus nezachází.
Není tedy žádná náhoda ani omyl, že John Laugland je oblíbencem Václava Klause. Spíš je dokonce jeho duchovním inspirátorem. Klaus nepochybně velmi dobře ví, jaké má John Laughland názory. Sám se však odváží opakovat jenom některé.
Poznamenejme na okraj, že je mimořádně nezvyklé, aby úřadující hlava státu pořádala autogramiády, na kterých prezentuje svoje privátní názory. Bez ohledu na to, na jaké půdě to činí.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
