Redaktor Lidových novin se prezidenta zeptal na jeho vztahy k institucím, které podporu z Kremlu dostávají: „Neudělal jste například chybu, když jste letos na jaře francouzský překlad své knížky o Evropě v Paříži představoval v think-tanku IDC spojovaném právě s Kremlem?“

Prezident se hájí tím, že tuto akci organizovala velvyslankyně České republiky ve Francii a při hledání instituce, kde by se mohla odehrát prezentace knížky, mu řekla jméno Johna Laughlanda, který je jeho oblíbencem.

Na jeho interview Lidových novinách reagoval o pár dní později historik Petr Luňák.

Poznamenal, že pařížský Institut IDC, tedy Institut pro demokracii a spolupráci, je imitací nevládního institutu v kremelské režii, který ruská vláda sponzoruje prostřednictvím státní nadace Ruskij mir. V čele nadace stojí ruský nacionalista a poslanec parlamentu Vjačeslav Nikonov, vnuk někdejšího sovětského ministra zahraničí Molotova.

Historik Luňák byl ještě víc zděšen obdivem Václava Klause k britskému historikovi a filozofovi Johnu Laughlandovi, který ve zmíněném institutu působí. Připomíná jeho působení v anglickojazyčné televizi Russia Today, v níž o volbách obecně považovaných za zfalšované prohlásil: „Hlavní rozdíl mezi volbami v Anglii a Rusku je přítomnost masových médií a pozorovatelů.“