A proč právě Chirac? Nápad vznikl spontánně od skupiny jeho věrných, blízkých politiků anebo i jinak zaměřených, kteří s ním udržují přátelské vztahy od doby, kdy v roce 2007 opustil Elysejský palác a vrátil se k původnímu stylu života, než se stal prezidentem. Někdy se Chirac pohybuje mezi trápením a starostmi, včetně potíží se zdravím, což způsobilo, že to není ten člověk jako dříve, ale ani nikdo úplně jiný.

Nápad podat desky s jeho kandidaturou, aby bývalý prezident mohl dostat tuto prestižní poctu, vzklíčil na konci léta 2016. V dnešní době je důležitý epigraf k podpoře akcí pro mír od těch, kteří mají na bedrech zodpovědnost.

Bývalý předseda Národního shromáždění Francie Bernard Accoyer, Fréderic Salat-Baroux, zeť J. Chiraca a bývalý generální sekretář Elysejského paláce, Francois Pinault, přítel v dobrých i špatných časech. Ale také Jean-Pierre Raffarin a Thierry Breton, tito dva jsou Chiracovi přátelé přes třicet let. První z nich je předsedou komise zahraničních záležitostí obrany a ozbrojených sil v senátu a byl premiérem za prezidentství J. Chiraca.

Thierry Brenton je dnes generálním ředitelem a prezidentem firmy Atos, byl ministrem hospodářství, financí a průmyslu v době vlády J.P. Raffarina v letech 2005–2007. Tento muž je dlouholetým přítelem J. Chiraca. V době jeho prezidentství s ním podnikl mnoho služebních cest do Afriky, Japonska, do USA, kam se dostavil jako úplně první hlava státu ihned po 11. září 2001, a to spolu s Thierry Bretonem.

„Vzpomínám si na množství diskusí s ním, například o jeho vizi světa. Poznal jsem jeho nevyčerpatelné znalosti o historii, porozumění arabskému světu. Tedy intimní znalosti Arabů, a pochopil, jak upřímný má respekt k africkému kontinentu. Ve většině států Afriky zůstala jeho aura silná, jeho partneři neustále vnímali, jaký má respekt a odhad, který jim věnoval náš bývalý prezident,“ uvedl Breton.