Původní návrh ohledně přerozdělování uprchlíků počítal s tím, že státy, které by nepřijaly jim přidělený počet uprchlíků, by za každého nepřijatého člověka měly do společné evropské kasy zaplatit 250 tisíc eur. To Wikströmová odmítá, protože jí podle jejích slov připadá neetické člověku prchajícímu před válkou dávat na čelo cenovku, a tak hledá jiné řešení, jak potrestat země, které odmítají přijímat uprchlíky. Tím řešením je zkrátit těmto státům dotace z evropských fondů.
„Snažím se teď za pomoci legislativní rady tohoto parlamentu a kolegů z dalších stran zjistit, zda je tu jiná možnost, a to odepření eurofondů, pokud se členské státy neřídí legislativou. Vnímám jako ironii, když vidím, že členské státy, které používají nejtvrdší výrazivo a nechtějí na svém území žádné uprchlíky, jsou těmi čtyřmi státy, které z eurofondů dostávají více než ostatní státy,“ uvedla europoslankyně v rozhovoru pro ČT a dodala: „Když v České republice jedete mnohem rychleji, než je povoleno, tak vás mohou chytit a můžete zaplatit pokutu. Jestliže nedodržujete legislativu, pak může nastat situace, kdy by mohly být peníze z eurofondů strženy.“
Česká republika získala z eurofondů od svého vstupu v roce 2004 o 600 miliard korun více, než do společného fondu vložila, a na to také C. Wikströmová v rozhovoru narážela.
Uvedla také, že ve frakci ALDE (jsou zde čtyři europoslanci za hnutí ANO) své návrhy konzultuje a že se nikdy od českých europoslanců ve frakci ALDE nesetkala s názory, které na uprchlíky vyhlašuje A. Babiš, tedy: nechceme žádného uprchlíka, a to i za cenu sankcí. Zdá se tedy, že Andrej Babiš dělá na domácí půdě „protiuprchlická ramena“, ale, dá se říci naštěstí, k témuž nenutí europoslance za hnutí ANO na půdě evropského parlamentu…
Čeští politici by se, pokud jde o přerozdělování uprchlíků, měli začít chovat realisticky. Česká republika nikdy nebyla a nebude cílovou uprchlickou zemí a ani v rámci přerozdělování uprchlíků by jich do Česka nikdy masivní počty nepřišly. Například v roce 2015 mělo na Českou republiku z celkového počtu 20 tisíc přerozdělovaných uprchlíků připadnout 2978 osob: tedy, jak vidno, žádný dramatický počet, který by zruinoval českou ekonomiku…
Daleko ničivější následky než přijetí třeba tří tisíc uprchlíků by pro Českou republiku mohlo být zkrácení evropských dotací. Česká republika byla v uplynulé finanční perspektivě 2007–2013 zemí, která z EF získala nejvíce peněz na jednoho obyvatele ze všech členských zemí. I v nové finanční perspektivě 2014–2020 patří mezi čtyři státy, které čerpají nejvíce dotací. Díky čerpání evropských dotací si může Česká republika vylepšit růst HDP v následujících čtyřech letech průměrně až o 4 % ročně. Přijetí tří tisíc uprchlíků by se na HDP neprojevilo ani pozitivně, ani negativně. Pokud si však do korun převedeme původní návrh, a tedy za každého nepřijatého uprchlíka pokuta 250 tisíc eur, vidíme, že za 3000 uprchlíků by šlo o pokutu 750 milionů eur, což je zhruba 20,25 miliardy korun. Pokud by nám tato částka byla k čerpání odepřena, na HDP by se to projevit mohlo, protože částka 20,25 miliardy je více než půl procenta HDP…
Je tedy třeba, aby politici zvažovali, zda je pro Českou republiku dlouhodobě výhodnější absolutní odmítání uprchlíků spojené děšením českých občanů uprchlíky a tématem, že spolu s jejich příchodem by se snížila bezpečnost v zemi (a tedy vytváření takového veřejného mínění, které pak skutečně nedovoluje do ČR uprchlíky přijímat), ačkoli tento postoj pak nakonec může vyústit třeba i ve zpomalení tempa růstu české ekonomiky, a to aniž by to na bezpečnost České republiky mělo jakkoli pozitivní vliv. Anebo zda by měli zaujmout střízlivý postoj, kterým si konkrétní politici sice najednou nenaženou tolik politických bodů, ale který bude férový k českým občanům, kteří budou ohledně uprchlíků dostávat úplné informace, a který nebude škodit české ekonomice, a v rámci přerozdělování uprchlíků se pokusit prosadit taková kritéria, aby do České republiky přicházeli ti, kteří budou moci začít rychle pracovat v českých firmách.
Německo, Francie a Velká Británie jsou státy, které tuto uprchlickou krizi pomohly rozpoutat, a jsou to také země, které by měly nést největší náklady, které Evropa s touto uprchlickou krizí má a bude mít. Je však neoddiskutovatelné, že tyto země patří mezi hlavní cíle uprchlíků i imigrantů, a pokud do Německa přišlo více než milion uprchlíků a Česká republika jich měla v rámci přerozdělování z Řecka a Itálie přijmout ony necelé tři tisíce, není to od EU zase až tak nemravný požadavek. A také je třeba zdůraznit, že jím nemělo být ulehčeno Němcům, Francouzům ani Britům, ale zejména Řecku a Itálii, což jsou státy, které čelily a čelí náporu uprchlíků kvůli své geografické poloze.
Pokud začne platit Wikströmovou navrhovaný plán, tedy, že státům, které odmítají přijímat uprchlíky, budou kráceny dotace, měly by tyto části jejich dotací směřovat právě například do Itálie či Řecka. Takové řešení by bylo férové.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
