Ve Venezuele neexistují oficiální migrační statistiky, ale všude během konverzací lidé jmenují buď bratra nebo přítele nebo bratrance, kteří zrovna opustili zemi. Ti míří buď do Španělska, do Chile nebo Ekvádoru – kamkoli jinam, jen ne zůstat tady. Podle Bogoty počet Venezuelanů, kteří vstoupili do Kolumbie, byl nejméně 250 tisíc v roce 2012 a v roce 2016 to bylo již 378 tisíc.

Nemůžeme ve Venezuele myslet na rodinný život, na děti, na různé projekty, protože veškeré peníze se točí kolem jediné věci a to je obživa. Humberto a Izabela jsou mladí lidé a patří ke střední vrstvě města Maracajibo, což je velké karibské město na západě země.

On pracuje v obchodě se zahradnickými potřebami, ona pro společnost soukromých řidičů. Nemají děti a bydlí v pronajatém bytě, na splátku si pořídili auto. Už je to dávno, co lidé chodili do kina, do restaurací, měli nové oděvy, užívali si malé každodenní radosti. Nyní však veškeré peníze jdou na zajištění obživy a na každodenní nutné základní potřeby.

Izabela vydělává měsíčně 10 euro, Humberto bere o trochu více. Minimální mzda se zvýšila od 1. května t.r. o 60 %, ale ceny výrobků se zvyšovaly rychleji.

Od prosince 2016 do konce února 2017 země poznala roční úroveň inflace, která činí podle finanční agentury Bloomberg 932 %. Inflace už trvá více než jedno desetiletí. Nedá se říct, že v minulosti byl venezuelský ekonomický model skvělý a že nyní je špatný, prostě špatný model se zhoršil.