Ta scénka byla absurdní a byla důkazem vyprázdněnosti evropské politiky. V březnu se v Bruselu sešlo na zasedání 27 šéfů diplomacie členských zemí Evropské unie. Francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius zde byl nucen u svých několika kolegů škemrat o několik desítek vojáků, kteří by Francouzům pomohli v pokračování mise v africkém Mali, které v nedávné době téměř ovládli islámští radikálové. Pozor, nešlo o tisíce či stovky vojáků, ale o desítky. Jen to dokumentovalo zoufalou letargii EU v otázkách obrany a zahraniční politiky. Ty jsou spojeny i s vyzbrojováním armád. A v tomto směru Evropa pokulhává za světem čím dál víc, což se do budoucna projeví velmi negativně, protože budeme ztrácet vliv.
I když to byla praxe, kterou jste ctili i vy? Že je teď jiná doba, to platí vždy. A zrovna Pavel má s obranou a NATO bohaté zkušenosti. Proč jich nevyužít? Druhá část mého dotazu se týká toho, co tvrdíte, a že osa Kyjev–Berlín–Londýn, tlačící na další eskalaci konfliktu. K tomu jste dospěl jak? Proč...
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.