Veřejnost s médii za zády řičela blahem, když policejní plukovníci, angažovaní státní zástupci a soudci spustili kauzu Nagyová. Když ale Nejvyšší soud rozhodl, že exposlanci ODS (a pak i všichni další obvinění) mají být propuštěni z vazby, přišla další neadekvátní reakce. Soud údajně rozhodl špatně a to je nepřípustné. Je to směšný a hloupý postoj, protože předtím právě masy volaly po tom, aby o „velkých rybách“ rozhodovaly soudy.

Bohužel to, co sledujeme již delší dobu on-line, je destrukce celé politické scény, která je provázena podivnými a zjevně špatně připravenými kroky policejních vyšetřovatelů a státních zástupců. Sdělí například konečně někdo z nich, komu patří desítky kilogramů zlata a 150 milionů korun, jež byly při zahájení kauzy Nagyová zabaveny? A co bylo ve skutečnosti vyšetřeno a objeveno v případě Romana Janouška a Ivo Rittiga, kvůli kterým měla celá kauza začít?

Připomeňme, že v roce 1998 spustil tehdejší premiér Miloš Zeman a jeho vláda protikorupční taškařici s názvem Čisté ruce. Přes bombastická prohlášení byly její výsledky mizivé. O dva roky později mnoho novinářů přesto konstatovalo, že nastávají „lepší časy“, protože vážnými věcmi v oblasti boje proti korupci se začnou zabývat odborníci na Nejvyšším státním zastupitelství. Co se odehrávalo od té doby, už víme. Mani pulite (v překladu také Čisté ruce) byla i obří protikorupční akce v Itálii na počátku 90. let dvacátého století. Ta skutečně vedla na Apeninském poloostrově k zániku některých politických stran a konci mnoha politiků. Jak ale dnes konstatují italští experti, situace v zemi se v tomto směru vůbec nezměnila. A tak i zpackaná akce, jakou se jeví kauza Nagyová, odradí další lidi, aby se v politice jakkoli angažovali. A to je ta nejhorší zpráva, jakou jsme mohli v současnosti slyšet. Ale když to lid chtěl…