Odložíme-li ideologické brýle, pak Řecko táhnou ke dnu nejen jeho dluhy, ale i nízká míra jeho exportu. Byl-li na začátku finanční krize řecký export zboží a služeb srovnatelný například s portugalským, pak Portugalsko má dnes „náskok" téměř o 20 mld. euro. Jinými slovy, rostl-li by řecký export stejným tempem jako ten portugalský či španělský, recese v Řecku by už s největší pravděpodobností byla u konce. Objemově v řeckém vývozu jasně vedou petrochemické výrobky, farmaceutika, následované zemědělskými komoditami, hliníkem, mědí a hutnickými materiály. Otevřeně si řekněme, že stávající struktura vývozu žádným perspektivním tahounem není, díky velké mezinárodní konkurenci v těchto komoditách. Východiskem pro skutečný únik Řecka z dluhové pasti by byl ze strany EU podrobně rozpracovaný „Marshallův plán", jenž by Řecku pomohl vybudovat exportní průmysl s vysokou přidanou hodnotou, jenž by se stal jeho „hlavním živitelem".

Bohužel, žádný „Marsallův plán", poslední dohoda mezi věřiteli a Řeckem, ani náznakem nenabízí! Naopak, co věřitelé v čele s Německem po Řecku požadují je pokračování politiky úspor a zvyšování daní. Snad ani ten nejblbější Germán si nemůže myslet, že zvyšování daní bude oním kýženým impulsem, jenž dá vzniknout vrstvě nových podnikatelů, kteří zvýší zaměstnanost a rozhýbají trh. Snad ani ten nejblbější Germán se nedomnívá, že vysokými daněmi přiláká zahraniční podnikatele do země, kde další škrty sníží kupní sílu obyvatelstva. Vyšší daně jen ekonomiku dusí! Svatá prostoto!

Vnucování politiky tvrdého šetření, bez snížení dluhového zatížení (odpuštění části dluhu) — je politika, odsouzená k prohře a řeckou ekonomiku jen více stáhne ke dnu. Dříve či později půjčky dojdou a Řecko se zcela zákonitě znovu objeví „nad hladinou" - s prázdnými kapsami!