Co mi kalí radost je velký počet mrtvých a zraněných, na němž mají svůj podíl viny obě strany. Naopak s povděkem kvituji, že se nenaplnila katastrofická předpověď některých politiků a ajatolláhů o jimi očekávaném „velkém výbuchu lidového hněvu v arabském světě“ a o „destabilizaci celého Středního východu“ v souvislosti se stěhováním ambasády USA do Jeruzaléma. Nikde nedošlo k „povstání mas“, které by se vydaly na cestu džihádu a mučednictví s cílem zničit USA a Izrael, jinými slovy Velkého a Malého ďábla.

Důvod je jednoduchý: místo Izraele se vynořil nový nepřítel číslo 1, jímž je Írán. Během posledních let získal Teherán velký vliv v Iráku a Sýrii a díky podpoře šíitských rebelů i v Jemenu. Významně podporuje i protivládní aktivisty v Perském zálivu, takže výrazně posílil postavení opozice v těchto zemích. „Šíitský půlměsíc“, oblast, ve které má Írán významný vliv, pomalu ale jistě obkličuje sunnitské monarchie v Zálivu. Důsledkem stávajícího ohrožení sunnitů je odsunutí palestinsko-izraelského konfliktu na druhou kolej. Americké rozhodnutí přesunout ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma tak už nemohlo způsobit v regionu skutečný požár, protože potenciální ohniska konfliktu se přesunulo do sporů mezi šíity a sunnity.

Irán se snaží překreslit mapu Středního východu a při této příležitosti může být relativně úspěšně přepsána i mapa Palestiny. Klíčová otázka zní, jak od sebe oddělit Izraelce a Palestince tak, aby mezi nimi neustále nedocházelo k ozbrojeným i neozbrojeným střetům. Ukazuje se přitom, že jen hraniční zeď nestačí. Inspirativní z tohoto hlediska je pohled na níže uvedenou mapu, kde se pro novou Palestinu přímo nabízejí velká a řídce obydlená území na Sinajském poloostrově (ZDE).