Astronomická suma 53 miliard korun, která by pokryla celý rezort kultury na 3 roky dopředu (v r. 2019 má MK dostat necelých 15 miliard), anebo by dnes hravě vyrovnala deficit státního rozpočtu (plán 2019 počítá se 40 miliardami), bude proto vynaložena na zbrojení, konkrétně nákup a zprovoznění nových BVP. Ale teď vážně. Dává to z vojenského i ekonomického hlediska smysl? Je rozhodnutí vládních stran o největší polistopadové investici do armády, se kterým výjimečně nemá problém ani opozice, ve veřejném zájmu?
Nikdo nežádá, aby armáda přezbrojila na pazourky a pěstní klíny, ale šla s dobou. Potřebujeme však vůbec BVP a ještě k tomu zbrusu nové stroje? BVP není pouhým transportérem pěchoty na bojišti, určeným k palebné podpoře. Představuje útočnou těžkou techniku stejně jako tank (s nímž si je nevojáci někdy pletou). Jistě, obojí lze zakopat v obraně. Nejsou ale v této bojové činnosti efektivní nesrovnatelně levnější mobilní komplety protipancéřových řízených střel? V rukou vycvičených a motivovaných vojáků (a vojaček) mohou proměnit v nebojeschopný vrak i tank za 6 milionů dolarů, jak si může každý ověřit na záběrech zasažených Leopardů 2 či M1 Abrams ze Sýrie a Iráku. V prvé řadě by bylo fér otevřeně přiznat, že armáda ČR v současné podobě má symbolický význam, neboť svoje hlavní poslání, tj. obranu vlasti, není schopna zajistit ani plánovaným nákupem 210 supermoderních BVP ani bez nich.
Na co tedy naše armáda potřebuje „Ferrari mezi bévépéčky“, když to problém obranyschopnosti státu stejně neřeší? Vyzbrojíme jimi dvě mechanizované brigády, které by sotva stačily na obranu hlavního města, natož státní hranice (pro obranný úsek motostřeleckého - mechanizovaného pluku se kdysi počítalo s 10-15 km šířky a c. 12 km hloubky obrany).
Nicméně připusťme, že pásová BVP mají v moderní armádě místo a kolové Pandury 4. mechanizované brigády rychlého nasazení je nahradit nemohou, ani kdyby se je někdo naučil řídit (viz hromadná srážka pěti Pandurů v Táboře r. 2016). Rozumné řešení pro Českou republiku, připravené, diskutované a smetené ze stolu, známe: modernizace starých sovětských BVP-1 v „uloženkách“, následně i novějších licenčních BVP-2 ve výzbroji hranické 7. mechanizované brigády. Předpokládaná úspora na jednom každém vozidle, jehož přiblížení současným standardům se odhaduje zhruba na třetinu ceny nového BVP, strategická výhoda nezávislosti (vlastní know-how i výrobně-technické zázemí), šance pro domácí firmy, exportní potenciál (BVP-1 a 2 byly kdysi vyzbrojeny nejen země východního bloku, ale i rozvojového světa, kde jsou stále v provozu).
Touto cestou se vydalo Slovensko, podporující vlastní průmysl a obchod. Naopak u nás byl původně společný česko-slovenský projekt firmy Excalibur Army (Czechoslovak Group), jehož výsledkem se stalo modernizované BVP M2 v přijatelné relaci kvality a ceny, vyřazen ze hry. Zcela novou víceúčelovou platformu BVP, zatím v projektové dokumentaci, vyvíjí Zetor Engineering.
Slibné možnosti předem pohřbil spěch na realizaci nákupu, jako by zítra měla vypuknout válka. Pokud v systému výběrových řízení, kde rozhodujícím kritériem bývá cena, jsou navíc oslyšeny věcné argumenty, pak se nad chystaným tendrem vznáší lehký opar pochybnosti, co za dosavadním vývojem ve skutečnosti je. Kdo má na realizaci obřího 53 miliardového kontraktu takový zájem? Ten kdo na něm vydělá: vítězná (nejdravější) zahraniční zbrojovka, lobbisté, nakonec i pár offsetových subdodavatelů v tuzemsku (aby se neřeklo), nebo ještě někdo (Mr. NoName). Vydělá i armáda, která dostane za peníze daňových poplatníků luxusní hračku, ať už se bude jmenovat ASCOD, CV 90, Lynx nebo Puma. Kdo prohraje? Český občan čili my všichni ostatní.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
