Přitom od události uběhla již dvě léta a zdálo by se, že společnost by měla obdržet určitější informace. Dá se během dvou let vůbec něco zjistit, nebo budeme muset čekat deset a více let, jak tomu bylo s podobnými incidenty v minulosti? V každém případě nedošlo doposud na oficiální obvinění Ruské federace (ani tzv. proruských separatistů). Veškeré zprávy na toto konto mají veskrze mediální povahu.

Zkáza letu MH17 byla druhou tragédií jmenované letecké společnosti v krátké době po sobě, neboť již 8. března stejného roku záhadně zmizel jiný let (MH370) týchž aerolinií. Zatímco březnová událost zůstávala určitou dobu bez sebemenších indicií, pád MH17 byl zachycen málem v přímém přenosu; diváci audiovizuálního zpravodajství si možná vzpomenou, jak se kusy předmětů snášely k zemi nad územím dopadu bezprostředně po katastrofě. Tyto fragmenty byly zaznamenány například mobilními telefony očitých svědků. Druhý incident se zatím jeví jako ten horší, jelikož k němu zřejmě vůbec nemuselo dojít. V médiích je sice možné obdržet všelijak zevrubné zprávy o události. Doposud nelze říci, že by se dalo cokoli konstatovat přesně nebo alespoň s uspokojivou mírou pravděpodobnosti. Stále hrozí, že nepočkáme-li na definitivní závěr vyšetřování, můžeme v mezičase činit nesprávné závěry. Fakt, že se celkově chvátá (byť od události uběhly dva roky), má zásadní význam. Doposud žijeme v přesvědčení, že si naše společnost zakládá na uplatňování kritického myšlení a že hrdě preferujeme takzvanou presumpci neviny. Je to právě presumpce neviny, jejíž sveřepé uplatňování se dá považovat za příslovečný lakmusový papírek fungující demokracie.

Dokud svět neuvidí zcela jasný argument, který svým charakterem bude jednoznačně průkazný, neustále budeme i dále sledovat nekončící přestřelky Západu s Východem (Ruskem), kde jedno slovo bude potírat druhé a naopak. Jediné, co v dané situaci může udělat nezúčastněný pozorovatel (čtenář/ divák), je „oblíbit" si jednu z přetahujících se stran a té zkrátka „nadržovat". To by ovšem celou věc rázem devalvovalo na úroveň zvrhlého sportovního utkání, kde se agrese fanoušků projevuje tak, že to s racionalitou nesouvisí ani vzdáleně (jak ráda říkávají anglosaská média – ani „tangenciálně"). A tak, než abychom pořád spekulovali, zda raketa BUK, která měla letadlo sestřelit, byla modernizovaná (tedy ruská?) či starého vzoru (tedy ukrajinská?), který tahač ji z kterého směru přivezl a kam zase odvezl – chybí-li pro to přímé důkazy (zdrojem zde slouží Facebook a Twitter) – pořád je možné zaměřit se na to, co se dvakrát nezdůrazňuje, ale co z paměti vytěsnit nelze.