V době, kdy se onen podivuhodný čin udál, jsem byl mimo Česko a tak jsem si posléze mohl v klidu a nezavalován mediální hysterií zhlédnout a přečíst o něm vše podstatné. Je samozřejmě možné, že můj akční potenciál nebyl v tomto případě maximální, nicméně z toho, co se mi stalo dostupným jsem nezhlédl a nepřečetl více, než by se dalo nazvat špatně maskovaným rozechvěním při zoufalé snaze o přehazování výhybek na okrajovou problematiku události tak, aby její podstata čtenáře či diváka co nejspolehlivěji minula. „Zapomeňte na Hérostrata“ křičela média a zdá se, že na rozdíl od antického případu (i když případu zcela odlišné motivace) se jim tato strategie zdařila, což vypovídá mnohé o stavu naší společnosti.

Je tedy nezbytné v prvé řadě prohlásit, že čin Pavla Vondrouše nebyl směřován primárně proti osobě Václava Klause, ale byl symbolickým aktem namířeným proti ignorantské, lidsky a morálně zdevastované společnosti, jejímž reprezentantem, "světlonošem", hybatelem a odrazem jsou struktury moci a jejich úroveň. Koho jiného tedy, než majestát hlavy státu si vybrat, aby akt měl celospolečenský charakter i dopad. Cílem byla tedy nejnepřehlédnutelnější personifikace státu, nikoli samotný český prezident a nikoli Václav Klaus.

Čin Pavla Vondrouše nebyl ani trochu operetním výstupem či švejkovským žertem, jak se dovídáme a to již při pomyšlení, že tento člověk by měl být - v případě, že by vše šlo jak mělo - nyní mrtvý. Zdá se býti absurdním a neuvěřitelným, že tato okolnost je zcela ignorována.