Na politické scéně se vyskytují politické strany označované jako tradiční snad proto, že trvají i více desítek let; poslední dobou jsou oblíbené podnikatelské projekty na terénu politiky – političtí podnikatelé vymysleli nové podnikatelsko-politické projekty formálně tvarované jako politické strany (kupř. Věci veřejné, ANO Babiš, s. r. o.) – takové projekty jsou na jedno použití a mají dvě podstatné nevýhody: a) stojí velké peníze a b) stojí hodně úsilí − musí se to odpracovat.

Podnikatelský projekt na bázi politiky znamená, že majitel/majitelka projektu („zakladatel/ka“ strany) vloží před volbami do politické reklamy určitý obnos a kalkuluje s tím, že se mu/jí po volbách za voličské hlasy, které obdrží, vrátí od státu více, než do projektu vložil/a. Ale aby bylo jasno: Nejde o politiku ve smyslu služby občanům. Jde o politiku ve smyslu služby sobě. Jde jen o peníze. Do kapsy financiérů projektu.

Zcela nový a originální je politický tunel Jany Bobošíkové. Při ohlédnutí za rokem 2015 si údajně renomovaní politologové a političtí komentátoři jaksi nevšimli, jak zásadní, originální a efektivní politický krok, perspektivně směřující k příštím prezidentským volbám, Jana Bobošíková udělala.

J. Bobošíková tři desítky let provozuje politický turismus; začala jako aktivní svazačka (členka SSM, Socialistického svazu mládeže; to byla ještě Nováková), měla kádrové předpoklady, ale došlo ke změně režimu, žel. Po několika letech, kdy pracovala jako redaktorka, byla v roce 2004 díky popularitě Vladimíra Železného zvolena spolu s ním do Evropského parlamentu za hnutí Nezávislí; z něho vystoupila a stala se předsedkyní podnikatelsko-politického projektu − strany Politika 21 (její asi desetičlenné členstvo tvořili převážně rodinní příslušníci Jany Bobošíkové). V roce 2008 kandidovala na post prezidenta České republiky za KSČM (Komunistickou stranu Čech a Moravy).