Vezměme na chvíli radikální tvrzení Lubomíra Zaorálka jako pravdivé. A aplikujme ho na činnost vlády.

České průměrné mzdy jsou o několik desítek procent pod evropským průměrem. Jako s nuzáky, ve srovnání s evropskými státními zaměstnanci, vlády zacházejí s učiteli (přitom se každá politická strana před volbami zaklíná finanční pomocí školství), jako s nepotřebnými ťulpasy se vlády chovají k lékařům a zdravotnickému personálu (a tak lékaři a sestry raději odcházejí pracovat do zahraničí), jako s hnojem vlády nakládají s pracovníky kulturních zařízení (víte třeba, kolik bere univerzitně vzdělaný pracovník knihovny po dvaceti letech praxe? – měsíčně má asi čtyřdenní příjem ministra! – co kdyby pan Zaorálek zkusil za ty peníze žít?!). Přitom všechny vlády se vždy, ovšem jenom před volbami, dušují, jak finančně podpoří, vyřeší, dořeší… No zkrátka lžou.