Vladimír Pelc: Proč jsou daně složité?

24.12.2018 16:01

Velká část občanů považuje naši daňovou soustavu za složitou. Proč?

Vladimír Pelc: Proč jsou daně složité?
Foto: Lucie Bartoš
Popisek: Finanční úřad, ilustrační foto
reklama

Centrum pro výzkum veřejného mínění (Sociologický ústav AV ČR, v. v. i.) na svých webových stránkách publikoval pravidelný výzkum názorů občanů, týkající se daňové soustavy (Daně z pohledu veřejného mínění – listopad 2018; ZDE); zpracovala ho Radka Hanzlová.

 

Jeho závěry jsou opět zajímavé: „Česká veřejnost se spíše kloní k názoru, že daně lidí s vysokými příjmy u nás jsou nízké, u lidí s průměrnými příjmy jsou daně vnímány nejčastěji jako přiměřené a v případě lidí s nízkými příjmy převládá názor, že jejich daně jsou vysoké. Necelé dvě pětiny (58 %) Čechů se vyslovují pro progresivní zdanění příjmů, respektive pro to, aby lidé s vyššími příjmy odváděli na daních vyšší procento ze svých příjmů než lidé s nižšími příjmy. Za pro sebe srozumitelný pokládá daňový systém pouze o málo více než čtvrtina (27 %) české veřejnosti.“

Zaujal mě výsledek šetření, podle něhož pokládá daňový systém pro sebe za srozumitelný pouze 27 % české veřejnosti; nerozumí mu 65 % občanů, respondenty s odpovědí „nevím“ jsem přiřadil k předchozím „rozhodně“ či „spíše“ nerozumějícím.

 

Proč tomu tak je? Domnívám se, že zde působí několik faktorů.

 

Daňová soustava účinná od roku 1953 do roku 1992, s výraznými úpravami od roku 1990, byla jednoduchá. Jednak většinu daňového inkasa, asi 96 %, obsluhoval stát v nějaké podobě – stát jako státní podnik, či jiná státní organizace, kupř. Ochranná organizace autorská, jako státní notářství atp.; občan obrazně řešeno na daně nesáhl. I náklady na uvedenou obsluhu nesl stát. Navíc tehdejší daňová soustava byla reflexí rigidního hospodářského systému, v němž se mohl vyskytovat jen ten hospodářský vztah, který byl normován, nějakou právní normou povolen. Proto mohly být daňové normy kompletní, protože mohly hospodářské a tím i daňové vztahy zachytit komplexně. V předpisech předchozí daňové soustavy byly zachyceny všechny daňové souvislosti, jež byly hospodářsky možné. Nová daňová soustava, účinná od roku 1993, je složitá. Jednak většinu daňového inkasa, asi 85 %, obsluhuje občan v nějaké podobě – občan jako fyzická osoba, občan jako společník osob právnických atp. I náklady na uvedenou obsluhu nese občan. Navíc současná daňová soustava je reflexí flexibilního hospodářského systému, v němž se může vyskytovat každý hospodářský vztah, který není nějakou právní normou zakázán, vyloučen. Proto nemohou být daňové normy kompletní, protože nemohou hospodářské a tím i daňové vztahy zachytit komplexně. V předpisech současné daňové soustavy všechny možné daňové souvislosti zachyceny být nemohou, protože množství a formy hospodářských vztahů limitovány nejsou. Důvodem složitosti daní jsou někdy nejednoduché hospodářské skutečnosti, které daňová soustava reflektuje.

 

Dalším důvodem „složitosti daní“ je vztah státu k občanovi. Především se stát nechová vůči daňovým subjektům (občanům) jako správce jejich a tedy i státních daňových potřeb, nýbrž jako daňový dráb; jako úředník, vykonávající svůj úřad bez ohledu na občany. Správci daně jsou vedeni k tomu, aby mnohdy akcentovali výlučně fiskální zájem státu, což je však v rozporu se zákonem. Činnost daňové správy se má řídit podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, který formuluje základní zásady správy daní; kupř. v § 5 odstavci 3: Správce daně šetří práva a právem chráněné zájmy daňových subjektů a třetích osob v souladu s právními předpisy a používá při vyžadování plnění jejich povinností jen takové prostředky, které je nejméně zatěžují a ještě umožňují dosáhnout cíle správy daní.

 

O jednostranném zaměření správců daní na co nejvyšší daňové inkaso v daňovém řádu není ani slovo.

 

Jako příklad dokládající, že se správci daně někdy nechovají jako skuteční správci, nýbrž pouze jako daňoví drábové, mohu uvést daňové trápení mého známého, v tuzemsku i ve světě uznávaného odborníka na mineralogii, který se nedávno od svého zákazníka, velké státní firmy, při předávání své faktury od účetní této firmy dověděl, že by měl být plátcem daně z přidané hodnoty. Když se na to ptal „své“ správkyně daně z příjmů fyzických osob na „svém“ finančním úřadu, která podle jeho přiznávaných zdanitelných příjmů musela vidět, že má být druhým rokem plátcem daně z přidané hodnoty, protože dosáhl příslušný hodnotový limit, tak mu tato úřednice odpověděla, že to není „její“ daň, ona je správkyní daně z příjmů fyzických osob, a že správkyní daně z přidané hodnoty je jiná pracovnice finančního úřadu. Ze správců daně, jako daňových pohůnků, by se ale měli stát spíše daňoví rádci; i tím by se staly daně pro občana jednodušší.

 

Aspektem negativního vztahu státu k občanovi je jeho radikální tendence k neototalitní byrokratizaci tohoto státu; stát místo zlepšování činnosti správců daní kvalifikovaným řízením, což je samozřejmě nelehké, a místo správného zaměření a kultivace této části státní správy jako služby občanům, byť služby specifické, přistupuje, protože to je méně pracné, k byrokratickým šikanózním opatřením, kupř. k zavádění plošných kontrolních hlášení k dani z přidané hodnoty a k plošné elektronické evidenci tržeb.

 

Výraznou příčinou složitosti daňového systému je nekvalifikovanost zákonodárců a vedoucích státních úředníků, a jejich ovlivnitelnost rozličnými lobbyisty, a tím ke vzniku legislativních zmetků. Nedávno kupř. ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová (za politické Hnutí ANO 2011) na konferenci Žofínské fórum v souvislosti s potřebou řešit nedostatek bytů uvedla, že „pokud někdo vlastní čtyři a více bytů, pak je vlastní za účelem podnikání a za účelem zisku a to je živnost. Proto chceme pronajímání bytů zařadit mezi živnosti.“ Smysl jejího nápadu zůstává záhadou: Z daňového hlediska by totiž došlo k přeřazení daňových příjmů z takového nájmu z § 9 do § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, tedy v konečném důsledku ke snížení daňového inkasa státu. A jak by bylo možné tímto způsobem řešit nedostatek bytů, paní ministryně nevysvětlila. Ale představte si, že uvedený nesmysl se ministryni podaří legislativním procesem protlačit, že se stane novelou živnostenského řádu a zákona o daních z příjmů – uvedení do daňové praxe bude krkolomné, kdekdo bude takový legislativní vmetek pochopitelně interpretovat jinak … zkrátka k jednoduchosti daňové soustavy nepřispěje.

 

(převzato z Profilu)

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Monika Šimůnková: Všem, kdo pracují v sociálních službách

21:40 Monika Šimůnková: Všem, kdo pracují v sociálních službách

Chci vyjádřit podporu Vám všem, kdo pomáháte lidem závislým na poskytované péči. Ať už své poslání n…