Tímto textem reaguji na nehoráznost, kterou vypustil ministr Petříček, že poslanec Jaroslav Foldyna není sociální demokrat a že by měl ze sociální demokracie odejít. Ústní průjem tohoto giganta sociální demokracie překonává hranice zdravého rozumu a lidské slušnosti. Pokud je mi známo, tak sociální demokracie je stranou práce, která má hájit sociální jistoty občanů. Jak může Petříček vědět něco o práci, když celý život parazituje na dotovaných funkcích, na rozdíl od Jaroslava Foldyny, který nejen že v životě něco dokázal ve své profesi jako kapitán labsko-oderské plavby, ale i jako komunální politik, který se díky svému nasazení a autentičnosti dostal až do poslanecké sněmovny.

Petříček se svým charismatem často používaného rektoskopu vymýšlí jednu pitomost za druhou. Jedním z nápadů byl ten, že na ministerstvu zahraničí bude pěstovat včely, ale jak zjistili jeho rádci, na včelí bodnutí mohou být někteří lidé alergičtí, proto budou pěstovat čmeláky, což je opravdu prioritní směr naší zahraniční politiky. Samozřejmě to nebyl nápad z jeho hlavy. Reagoval tím na iniciativu mongoloidky a jinak postižené Grety, aby se zase aspoň trochu zviditelnil a byl IN. Petříček není ministr zahraničí, je to šašek na ministerstvu zahraničí, kterého jeho zahraniční kolegové snášejí s trpkým a shovívavým úsměvem. Nebudu rozebírat, co si o něm myslí těžké váhy zahraniční politiky jako ruský Lavrov, americký Pompeo, kteří maximálně uvažují nad tím, kdo Petříčka vyrobil. Dalším lumenem naší politické scény je Jana Maláčová, která oslnila na ni neobvyklou myšlenkou, a to, že by poslanec neměl upoutávat pozornost na obskurních akcích, ale že by měl pracovat. S tou prací by měla začít především u sebe, aby jí ministryně Schillerová nemusela pohlavkovat za přihlouplé nápady, které jsou mimo realitu.