Vidina vonících jelit, jitrnic a škvarků se projevila touhou tuto představu zhmotnit. Přijel jsem s doprovodem do prodejny velkouzenáře Stiborka, předložil darovaný poukaz dámě za pultem. Ta na mě štěkla, proč jsem nepřijel dříve, když mi byl poukaz vydán v květnu.

To mě trošku zarazilo, ale této milé, ne moc duševně vyzrálé dámě jsem odpověděl, že v letních měsících na jitrnice a jelita moc nemám chuť. Po delším studiu poukazu mi sdělila, že poukaz je už neplatný. Tlak mi mírně stoupal, ale říkal jsem si, dáma asi nemá svůj den, tak jsem ji poprosil, podle obchodnické zásady ´Náš zákazník, náš pán´, ať je tak laskavá a zatelefonuje panu velkouzenáři a výše uvedené nedorozumění si vysvětlíme, protože jak sdělila daná prodavačka, na poukazu je podpis paní vedoucí, která je na mateřské dovolené, a pana Stiborka.

Čekal jsem, že tuto marginálii vyřešíme telefonicky, ale chyba lávky. Druhá dáma za pultem sdělila, že nesmí panu šéfovi telefonovat. Zvláštní přístup. Výše uvedená štěkna zmizela v útrobách prodejny a už se neobjevila a druhá paní prodavačka nám podala igelitový sáček s vytištěným číslem na prodejnu s tím, ať si zatelefonujeme panu šéfovi sami.