Otázku, zda pro zkorumpovaný systém je lepší, pokud je země centralizovaná a vládne tam hradní lapka (stationary bandit) či decentralizovaná a vytvoří se velké množství „potulných lapků (roving bandit), si v roce 1993 položil Mancur Olson. Pojem kleptokracie je také již dobře odborně definován. Susan Rose-Ackermannová jej vymezuje pro situace, kdy relativně úzká skupina politiků vyžívá veřejný sektor a stát jako hlavní nástroj pro získání renty (osobních zisků).

Hovoříme o případech systémové korupce, která má řadu charakteristických rysů: systém se snaží chránit hlavní i dílčí „účastníky“ korupční sítě (blokace vyšetřování), prosazovat své cíle prostřednictvím zákonů („tunely“ již přímo zabudované do zákonů, legislativa umožňující praní špinavých peněz). Systémovou korupci poznáme také podle toho, že se projevuje velmi výrazné propojení ekonomiky a politiky a (i díky tomu) se rozdíly mezi legálním a ilegálním businessem stírají, respektive hranice se rozmělňují. Vraťme se ale k původní otázce: