V tzv. složité době, to není tak, že jde o boj andělů s plamennými meči s hordou zákeřných a všeho schopných zloduchů (na jedné straně chrabří policisté a křišťálově čistí soudci a na druhé jakési klubko štírů a jedovatých hadů). Věci se prolínají!

Od pouličních zlodějíčků po šéfy gangů, přes kmotry v soukromých i státních podnicích, po někdy více a někdy ale méně agilní hlasovače v Parlamentu, policisty, kteří najdou to, co je jim správně uloženo najít a soudce, kteří nějak rozhodnou, poněvadž dobře vědí, že jejich rozhodnutí nikdo neopraví a nemají žádnou zodpovědnost, až po advokáty, kteří někdy neumí a jindy nějak nemohou najít ty správné protidůkazy.

Právě zde by veteš, které se říká presumpce viny měla letět do koše, spolu s jejími propagátory. Ať politické strany přeberou i svou spoluzodpovědnost za své t.č. obžalované spolustraníky, které pak najednou v partajích nikdo nezná, byť se jim včera zhluboka klaněl. Ať stranické organizace nabízejí soudům své informace, ať nabízejí za své členy společenskou záruku, ať se seznamují s kauzami, ať jejich poslanci pak navrhují kvalitnější změny zákonů, které mohou přispět ze zrychlení trestního řízení, k jeho větší průhlednosti ale i také k efektivnějšímu využití práv obžalovaných a i k efektivnější obhajobě.