Před revolucí se říkalo, že řemeslo má zlaté dno a dobrý řemeslník na tom byl finančně mnohem lépe, než úředník či vysokoškolsky vzdělaný člověk. Ale nebylo to jen o penězích. Hlavně jsme si dobrých řemeslníků vážili, nikdo nepovažoval vyučeného pekaře za póvl, protože je jen vyučen. Před pokrývačem se hrbil i docent, pokud mu teklo střechou. A dnes?
Od revoluce u nás započal boom maturit a vysokoškolských diplomů lhostejno v jakém oboru, ale nemít alespoň maturitu je společensky nepřípustné. Naučili jsme naše mladé, že manuální práce je cosi odporného, cosi ponižujícího! A tak máme tisíce absolventů obchodních akademii a ještě hůře gymnázii, kteří sice mají maturitu, ale zato nemají nejmenší šanci se uplatnit na trhu práce. Množí se nám tady absolventi vysokoškolských pseudo oborů, které sice nemají žádný společenský význam, ale zato výborně doplňují řady příživníků v neziskovkách. Nebo je schopen mi někdo vysvětlit, k čemu je vysoká škola na gender, sociální vědy či jiné pavědy?
Jak z této situace ven? Je třeba, aby si ti, co pohrdají lidmi manuálně pracujícími uvědomili, že žijí jen díky jejich práci. Jedí chléb, který upekl pekař, bydlí v domě, který postavili zedníci, studují z knih, které vytiskl tiskař a svázal knihař a tak bych mohla pokračovat do nekonečna. Ono je jednoduché nad něčím, nebo někým ohrnovat nos, ale těžší je, v jejich práci je nahradit!
Je třeba taky mladé lidi motivovat ke studiu na učebních oborech. Stačilo by, kdyby střední školy nepřijímaly ke studiu i studenty, kteří schopnostmi a prospěchem neodpovídají standardům školy. V rámci finančního boje, dnes školy přijímají i čtyřkaře. Pravděpodobnost, že takový student zvládne studium, je mizivá a mladý člověk zbytečně ztrácí roky studia na škole, kterou nedokončí a tím pádem mu zůstane jen základní vzdělání a žádná praktická znalost.
Předrevoluční praxe, kdy se studenti vyučili pro určitý podnik, by taky stála za zvážení. Stejně tak bych pro žáky s velmi špatným prospěchem, ovšem manuálně zručné, navrhovala cosi jako statut tovaryše. Podnikatel by si vzal jednoho či dva učně a po dobu dejme tomu tří let by je učil řemeslu. Učení by zakončili tovaryšskou zkouškou. Myslím si, že všeobecné znalosti, které se vyučují na základní škole, by pro takové studenty, byly dostačující.
Je třeba systémového řešení tohoto závažného problému a návratu k moudrým radám a zkušenostem našich předků. Jinak se opravdu dočkáme doby, kdy nám nebude mít kdo upéct chléb!
Vlaďka Antošová
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
