Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, historie se nikdy zcela neopakuje, jsou jen určité děje, které mohou být podobné. Situace se s komunistickou dobou nedá vůbec srovnat. Falešný je výklad, že Ukrajina hájí svobodu a demokracii a Rusko je ten démon srovnatelný s Hitlerem, který se ve stejném duchu pustil do dobývání světa. Pravda je jiná: na Ukrajině je etnický konflikt srovnatelný s tím, který byl v bývalé Jugoslávii, rozdíl je pouze v tom, že do tohoto konfliktu zasahují naplno velmoci.

Putin uplatňuje svoji tezi obnovy území SSSR, Ukrajinci jsou prý součástí ruského národa, ukrajinská vláda zakázala ruštinu ve školách a na úřadech, protože prý ruská menšina neexistuje, kdo se cítí Rus, měl by odejít do Ruska. Dokonce v pravoslavných chrámech zakázali církevní slovanštinu a nahradili ji ukrajinštinou. To už je opravdu nacionalismus nutně vedoucí k reakci na ruské straně a ta opět vede vládu na Ukrajině k hledání podpory v zahraničí, která není zadarmo.

Ruská reakce je přehnaná a vnáší do toho velmocenské zájmy. Ukrajinská vláda také musí tolerovat extrémní síly inklinující k nacismu a jejich požadavky. Tak se rozjíždí konflikt, ve kterém už původní myšlenky nejsou podstatné, protože partneři mají svoje zájmy. Ukrajinská strana, aby dosáhla svých nacionalistických cílů, musí dovolit svým spojencům cokoliv, podřídit se jejich podmínkám a dát se k disposici pro jejich zájmy.