Vojtěch Merunka: Ten problém znal už Palacký

Ten problém znal už Palacký. Docent Vojtěch Merunka před časem zaujal odborníky i veřejnost tím, že vymyslel mezislovanštinu – umělou řeč na bázi staroslověnštiny, s níž se slovanské národy dokáží docela obstojně domluvit bez potřeby dlouhého učení. Tenhle jazykový vynález se úspěšně šíří, aktivity docenta Merunky tím ale nekončí. Merunka se v roce 2015 stal předsedou odborného spolku Slovanská unie, kde rozvíjí téma slovanské kulturní diplomacie a mezislovanské komunikace pro budoucnost 21. století. Při této práci se však setkal se staronovými pokusy o zpolitizování slovanské vzájemnosti.

Tvrdíte, že Rusové nabízejí Čechům stále totéž...

Obyčejní Rusové ne, ale objevují se různí podivní lidé, kteří se po roce 1990 začali hlásit ke slovanství a odvolávají se na podporu z nejvyšších míst právě v Rusku: Mají plná ústa bratrství a všeslovanské vzájemnosti, pořád chtějí něco sjednocovat a něco budovat, ale samozřejmě pod svým vedením.

Stejné zkušenosti, jako dnes máme my, měli už čeští vlastenci, kteří se zúčastnili 3. slovanského sjezdu, který se konal v rámci všeruské etnografické výstavy roce 1867 v Moskvě. To byla tehdy docela honosná akce a podobní političtí aktivisté si na ní Čechy přicházející z právě vznikajícího Rakouska-Uherska velmi předcházeli. Vedoucí české delegace František Palacký byl na tomto sjezdu dokonce zvolen předsedou a všech 64 delegátů slovanského sjezdu bylo osobně přijato carem. Jenže hostitelská představa o slovanské budoucnosti se hodně rozcházela s českou. Oni v podstatě vyzvali ostatní slovanské národy, aby připojili své země k ruské říši a podřídili se ruskému velení. „Rozbijte svoje státy, ve kterých nejste svobodní, a přimkněte se pod naším vedením k ruské říši, jinak nejste opravdoví Slované, ale jen slouhové Západu!“ Borovský, který se toho sjezdu v roce 1867 nedožil, to odmítal už o mnoho let dříve a Palacký i část ostatních obrozenců nejen z Čech, ale i dalších středoevropských zemí, byli také proti a vysloužili si za to nálepku austroslavisti. Potom tohle politické připojení k ruské říši prosazoval z vrcholných českých politiků jen Karel Kramář.

Karel Kramář byl schopný politik a moudrý muž. Čím to, že se takhle odlišil?

Bylo to nejspíš pod vlivem jeho manželky, která byla dcerou moskevského obchodníka. Ale ano, je třeba přiznat, že v 19. století optimistický náhled na vedoucí úlohu ruské říše v osvobozeneckém úsilí slovanských národů u českých, slovenských i dalších intelektuálů zas tak vzácný nebyl. Nadšení pro nadvládu ruského „velkého bratra“ sice pramenilo z velké části z neznalosti situace, ale v té době se dalo pochopit. Třeba už jen proto, že žádný slovanský národ kromě Rusů tehdy neměl svého vládce ze svého národa a další samostatné slovanské státy vznikaly na Balkáně po rusko-turecké válce v roce 1878. Od konce první světové války se ale situace úplně změnila a ta změna trvá dodnes. Kromě maličkého národa Lužických Srbů mají všichni Slované svoje vlastní samostatné demokratické státy a naopak v Rusku vyvražděním carské rodiny a následnou masívní emigrací ruské šlechty i velké části ruské inteligence došlo k přetrhání civilizačních vazeb mezi ruským národem a Evropou a tato největší slovanská země na světě byla vržena do krvavé občanské války. Zbylé obyvatelstvo ruské říše bylo bolševiky propagandisticky manipulováno do civilizační opozice proti ostatním evropským národům, čemuž mnoho Rusů věří dodnes. Tehdy po První světové válce světové velmoci plánovaly, jak si rozdělí rozsáhlá území po zanikající ruské říši a do Ruska dokonce ozbrojeně intervenovaly, jenže bolševikům se podařilo impérium udržet, ztratili pouze Mongolsko a několik evropských území, například Polsko, Západní Bělorusko a Západní Ukrajinu, Pobaltí, a Moldávii, která dokonce po 2. světové válce kromě Polska a Mongolska získali zpět. To je důvodem, proč mnoho Rusů vnímá rozpad SSSR v roce 1991 jako úspěšné dokončení zahraničních intervencí po komunistické revoluci v roce 1917.

Jenže český pohled je pochopitelně docela jiný, zahrnuje vědomí vlastní svobody a žalostné praktické zkušenosti ze života pod sovětským protektorátem – a je proto absurdní, když se nám někdo na počátku 21. století snaží vnucovat víceméně totéž, co už kdysi odmítal Palacký.

V čem je to dnes stejné jako v 19. století?

Podstata toho, co tito lidé dnes Čechům a dalším slovanským národům nabízejí jako alternativu k západní civilizaci, se nezměnila, byť dnes už není ani car, ani bolševici. Dělají to jedinci, kteří se rádi předvádí ve vojenských uniformách s metály na prsou a touží po společenském uznání a hlavně po moci. Jedno ruské přísloví praví, že takoví lidé mají v hlavě svého cara. Vykládají nám o „Bohem vyvolené ruskopravoslavné civilizaci“ a o tom, že by se ostatní slovanské národy měli osvobodit z otroctví Západu tím, že se přimknou k ruskému dubisku a splynou s ruským etnikem, protože nejčistší a nejkrásnější slovanský jazyk je samozřejmě ruský. Myslí si, že si jich za ty řeči někdo mocný v Rusku všimne, pochválí je a odmění. Jenže nic moc se neděje, jenom svými projevy dávají laciný argument rusofobům. Jsem přesvědčen, že dnešnímu Rusku dělají jen medvědí službu a velkou ostudu.

Kdo tuhle frašku nechce, už není austroslavista jako dřív, ale je rovnou „fašíst“. Je to hloupé, agresívní a hlavně úplně mimo, protože právě oni nás fašistickými metodami přesvědčují, že nemáme to, co ve skutečnosti už dávno máme. Tvrdí nám, že nemáme vlastní stát, že imperium zvané EU nebo židé, Vatikán, zednáři, USA nebo tohle všechno dohromady nás chce zničit, protože jsme Slované a Evropa je náš nepřítel. Jedinou záchranou je ruský protektorát, protože každý jedinec přece musí patřit do nějaké říše, které musí sloužit. Vůbec nechápou, co to je demokracie.

Které Rusy přesně máte na mysli?

Nejde o jejich národní příslušnost. Rusové stejně jako Češi nebo Němci či Francouzi jsou moderní národ, ve kterém najdete kromě těchto bláznů také mnoho rozumných a moderně uvažujících lidí, vzdělanců a upřímných demokratů. Dokonce se domnívám, že většina z nich jsou čeští občané a že filosofie těchto lidí je víc slyšet u nás v Česku a má u nás větší ohlas než v samotném Rusku.

Z velké části to jsou pokračovatelé starých struktur z období ČSSR, mezi nimi jsou také bývalí příslušníci Střední skupiny vojsk Sovětské armády v Československu. Převlékli se z rudých kabátů do ultrakonzervativních a pravoslavných a začali hejslovanštit. Problém je v tom, že u nás doma úspěšně předstírají jak jsou vlivní a jak velkou mají zahraniční podporu z nejvyšších míst v Moskvě. Potom u nás vegetují například samozvaný kozácký generál a především jeho český poskok v plukovnické uniformě, kteří se veřejně chvástají, že řídí vlivné mezinárodní všeslovanské organizace, až před nimi bledne i Gogolův revizor a hejtman Voight z Kopiníku. Na ovládání určité části české veřejnosti a také na zastrašování ruské národnostní menšiny žijící na území ČR to zabírá. Posluhují jim různí amatérští slovanští badatelé a podobní pomocníci, kteří jsou také pozoruhodní: Například každý rok na jaře v době pravoslavných Velikonoc skálopevně věří na Mojžíšovské stvoření světa na hodinu a den přesně před sedmi a půl tisíci lety a uctívají starý Juliánský kalendář jako modlu, ale o letním nebo zimním slunovratu najednou stejní hejslované na Juliánský kalendář zapomenou a blábolí o pohanských bozích a 200 tisíc let staré azijské pracivilizaci Tartárii, kde árijští nadlidé v konopných rubáškách stavěli obrovské pyramidy, mluvili rusky, psali bukvicovým písmem a v létajících strojích lovili mamuty a také odráželi útoky germánských a židovských neandertálců.

Říkáte filozofie. Co je jejím teoretickým základem?

Nedávno v Moskvě znovu vyšla kniha Nikolaje Jakovleviče Danilevského „Rusko a Evropa“. To je kniha, která vznikla roku 1869.

Čím byla kniha Danilevského populární?

Zvedala Rusům sebevědomí. Je třeba přiznat, že to Rusko nemělo v devatenáctém století lehké. Evropské mocnosti se k němu otáčely zády. Třeba Angličané a Francouzi při Krymské válce s Tureckem, přesto že slíbili spojenectví Rusku, nakonec pomáhali Turecku, protože si nepřáli vytvoření Rusko-řecké říše s centrem v Konstantinopolu a ruskou konkurenci ve Středozemním moři. Zkrátka carské Rusko se víceméně oprávněně cítilo evropskými mocnostmi poškozované a potřebovalo nějakou údernou ideologii, která by lidem vysvětlila, proč se ta nespravedlnost děje.

To nezní tak špatně...

Jenže ta kniha je nesmírně reakční. Danilevskij šířil myšlenku, že se národy chovají odlišně podle své odlišné rasy, že neexistuje možnost společné humanistické ideje celého lidstva. Za většinu světového zla podle něj mohou Židé. Darwinismus označil za satanistické učení. Západ a Slované jsou dle Danilevského dvě různé soupeřící civilizace, západ Evropy je ovládaný židy, zednáři a „kafolíky“ a proto je prohnilý, zatímco Slované v čele s pravoslavím a carem jsou předurčení se stát budoucností lidstva. A tak dále. Tohle Danilevského rozdělování zřejmě převzal Samuel Huntington do své teorie o střetu civilizací a také Velký kormidelník Mao do své teorie o stěhování pokrokových center lidstva od západu na východ.

Chápu, že jistou skupinu Rusů tohle může oslovovat. Ale čím politická idea velkého Ruska imponuje Čechům?

Stoupenci této ideologie jsou lidé, kteří se formovali za normalizace po roce 1968. Různí politruci, kádrováci nebo estébáci starého režimu. Bývalí příslušníci bezpečnosti, pohraničníci, funkcionáři SSM a KSČ a jim podobní lidé béčkového charakteru, kteří se v tom zahnívajícím systému dobře zabydleli a když jim po roce 1989 zmizel, tak ztratili pevnou půdu pod nohama. Je jich málo, ale jsou hodně slyšet a daří se jim zneužívat slovanskou kulturu. Já tomu říkám bublající žumpa.

Jak je ale možné, že k tomuhle tíhnou bývalí komunisté a svazáci? Vždyť tohle je ultrapravicová doktrína, ne?!

Ano, ale slovník je stále stejný. „Vnitřní a vnější nepřítel“, „všichni jednotně v první linii“, „Věrný Slovane, sjednocuj, buduj a braň!“, „ spolubojovníci za pokrok“ a tak dále. Pořád stejné plky. Také zůstal stejný mechanismus moci. Tito lidé jsou schopni pro svůj cíl říkat a dělat cokoliv, včetně popření elementární logiky, etiky a morálky.

Tihle lidé vytvářejí různé spolky a prokremelské weby. Rusofobové rádi mluví o to, že to financuje Moskva...

Jsem přesvědčen, že to ruská vláda nefinancuje ani neorganizuje. Ti lidé to dělají sami a dobrovolně. Sami se stávají hlásnou troubou této propagandy, kterou si sami pro sebe vytvořili. Je to jejich přesvědčení, mají pocit, že bojují za pravdu, znovu našli ztracený smysl svého života. Je to jejich politický protest proti dnešku a v dnešním Rusku stále vidí svůj bývalý SSSR, kam zamlada rádi jezdili na politická školení. Je to síť lidí, kteří se znají od 70. a 80. let a významnou funkci tam mají kromě českých podobné staré struktury z jiných zemí bývalého sovětského bloku. Prvním předsedou této hejslovanské party založené po rozpadu SSSR byl zvolen běloruský prezident Lukašenko, který je tam myslím dodnes nějakým čestným předsedou. Probíhá mezi nimi boj o moc, průběžně vznikají různé frakce, které se různě spojují a zase rozdělují, ale žádnou kulturní nebo osvětovou činnost pro veřejnost ve skutečnosti nemají, jen se spolu za zavřenými dveřmi scházejí a schůzují. Občas se u nich objeví nějaký vysloužilý postsovětský politik, například Sergej Baburin nebo Natalia Vitrenko, který na sebe dočasně strhne pozornost, objeví se nová memoranda o mezinárodně politické situaci, ale nic víc se neděje.

Takové hejslovanské spolky jsou dokonce registrované jako „mezinárodní nevládní všeslovanské organizace“ přímo u nás v Česku v soukromých bytech, ale spíš než nějaká významná finanční nebo organizační podpora z Kremlu to je jen samostatně vegetující produkt z domácího chovu, který pod novými hesly pokračuje v tom, co ho starý režim naučil. Dříve sověti, dnes Slovani. Dříve marxismus-leninismus, dnes pravoslaví, atd. Fotografie z Ruska, například z velvyslanectví ČR v Moskvě, a publikace na internetu jim pomáhají získávat peníze. Těch peněz dokáží sehnat dost, pro jejich pohlaváry to je celkem slušné živobytí. Dokáží se financovat z místních zdrojů, třeba z kulturních rozpočtů měst a krajů nebo českých nadací zaměřených na „podporu organizací působících v zájmu slovanské vzájemnosti ve prospěch míru“.

Opravdu myslíte české finanční zdroje?

Ano, některé české hejslovanské spolky a nadace dokonce pomáhaly financovat údajný všeslovanský sjezd v červnu 2017 v Moskvě a také podpořily podobnou akci v říjnu 2017 v srbském Bělehradě, kde se asi 30 lidí většinou důchodového věku sešlo v malém kinosále v přízemí Etnografického muzea a sepsali si tam další memorandum proti židům a kapitalistům na podporu vzniku Společenství nezávislých slovanských států nazvané „Bělehradská slovanská platforma“. Je jim mezi sebou na těch akcích dobře a opravdu si o sobě velmi vážně myslí, že jsou důstojní pokračovatelé národních buditelů Palackého, Štúra, Ziljského, Gáje, Karadžiče, Boteva … nebo spíš maršála Broze Tita a generalissima Josefa Stalina, kteří v minulosti požehnávali podobné hejslovanské akce a podporovali „pokrokovou slovanskou myšlenku.“ Tito samozvaní a nikým jiným kromě nich samotných nezvolení lidé parazitují na kultu sovětského vítězství za Druhé světové války a sebevědomě se prohlašují za pokračovatele Všeslovanského sjezdu svolaného v srpnu 1941 v Moskvě po útoku Německa na SSSR a takzvaného Všeslovanského výboru, který byl ustanovený také v Moskvě v říjnu 1941 a přímo podléhal řízení Sovětského informačního byra Rady lidových komisařů SSSR.

Chtěl bych říci, že v dnešním Rusku stejně jako v každé jiné zemi na světě můžete potkat různé blázny. Náš domácí český problém je především v tom, že mnozí naši lidé si pořád myslí, že každý, kdo mluví rusky a přijede z Moskvy, je veledůležitý člověk nějak tajemně napojený na vládu Ruské federace, takže se takovým podnikavcům občas vydaří získat fotografii dokonce například s panem prezidentem České republiky nebo velvyslancem České republiky v Moskvě. Ale jsem přesvědčen, že skutečná ruská elita tyto lidi nebere vážně. Všimněte si, že když pobývají v Rusku, tak se tam fotografují jen jako turisté před památkami nanejvýš spolu s nějakým náhodně polapeným místním úředníkem, který uvěřil, že potkal veledůležité zahraniční představitele mezinárodního slovanského hnutí. Tito podnikavci si na svém posledním setkání v Bělehradě postěžovali nejen na Západ a židy, ale hlavně na to, že je svou návštěvou nepoctila údajně ohlášená oficiální delegace srbské vlády. Vysvětlili to tak, že srbská vláda je nepřišla pozdravit, protože se bála Západu. V podobném duchu dokonce chystají letošní květnový sjezd nazvaný „Slovanská Praha 2018“. Věří, že se v Praze na rozdíl od Bělehradu dočkají oficiálního uznání a budou pozváni k panu prezidentovi na Hrad. Jejich sjezd se má konat přímo na Slovanském ostrově, ale pokud tomu Vatikán, zednáři, židé a Západ zabrání, tak mají v záloze sál Ruského střediska vědy a kultury v Praze Bubenči. Na tomto jubilejním sjezdu má být dokončen projekt nového SSSR nazvaný „Společenství nezávislých slovanských států“, takže se opravdu máme na co těšit.

Ale opakuji, že si skutečně nemyslím, že by tuhle komedii organizovala a financovala ruská vláda. Ti lidé si to vymýšlejí sami a pouze se jim občas podaří získat na pár hodin prostory například v nějaké místní knihovně, muzeu, domu kultury nebo domu veteránů, a nebo dostat peníze na letenky nebo na pobyt na parníku nebo tak podobně. Na tomto výletu se pořídí nové fotografie a napíší se nová memoranda o založení další nové mezinárodní platformy nebo dalšího nového mezinárodního svazu čehosi proti čemusi, což jim pomůže získat další finance na činnost a bláznivé kolečko se opakuje...

Nenapomáhá tomuto rozmachu nedopatřením i české kulturní prostředí?

Přesně tak, oficiální česká kultura totiž rezignovala na slovanství. S výjimkou několika folklórních oblastí se u nás slovanská kultura nepodporuje, místo toho se pěstují pohádky o Keltech nebo pohanech. Mladá generace neví nic o slovanské vzájemnosti a například o existenci vzájemně podobných českých, chorvatských, polských a ukrajinských legend o bratřích Čechu, Lechu a Mechu (Rusu). Skoro nikdo neví, že v 19. století stovky Čechů se dostaly do Bulharska a Chorvatska, kde působili v různých funkcích. Například Čech Konstantin Jireček byl ministrem kultury v Bulharsku nebo český vojenský teoretik generál František Zach pomáhal vybudovat moderní srbskou armádu, založil srbskou vojenskou akademii, posléze získal hodnost generála (vůbec nejvyšší hodnost, jakou kdy nějaký Čech získal v zahraniční armádě) a zúčastnil se srbských osvobozeneckých válek s Turky. Češi také pomáhali založit Univerzitu v Zagrebu. Neví se, že Tomáš G. Masaryk měl srbský pas, díky kterému mohl cestovat do Švýcarska, USA a Ruska a tam připravovat Československou republiku. Jugoslávská pomoc československým disidentům a emigrantům po roce 1968 v době normalizace je také zapomenutá. Neví se, že u zrodu ruských hudebních sborů byli čeští hudebníci. Byl to především šéfdirigent Eduard Nápravník Mariinského divadla a Václav Suk, který řídil Velké divadlo v Moskvě, kde byl dirigentem a hlavním sbormistrem český profesor Oldřich Havránek, který byl hlavním učitelem uměleckého ředitele Souboru písní a tanců sovětské armády (Alexandrovci) Borise Alexandrova, mimo jiné také autora sovětské a také dnešní ruské hymny. Václav Suk s Oldřichem Havránkem byli první Češi, kteří dostali ruský titul národní umělec. Čeští hudebníci a dirigenti zakládali divadla a soubory na území celého Ruska. V řadách ruské armády v době před první světovou válkou působily desítky českých dirigentů. Podobné příklady bychom našli ve všech slovanských zemích. Jenže když srovnám úroveň povědomí veřejnosti o slovanské vzájemnosti u nás a v jiných slovanských zemích, tak vidím, že máme hodně co dohánět. To je velká škoda, protože ten nezájem oficiálních míst o slovanskou kulturu umožňuje činnost téhle bublající žumpy, které by se jinde vysmáli.

Vy sám jste předsedou Slovanské unie, spolku, na který se někteří rusofobové dívají podezřívavě. Přitom tady mluvíte o Rusech i jejich českých podpůrných spolcích kriticky. Proč?

Upřímně? Právě proto! Tím, že se zabývám slovanskými národy, že jsme v mezinárodním týmu sestavili pomocný mezislovanský jazyk, že aktivně podporuji mezinárodní kulturní dialog, že každoročně organizujeme několikadenní mezinárodní festival Dny slovanské kultury pro několik tisíc návštěvníků … jsem s těmito problémy stále konfrontován. Lidé mi říkají, proč jsi jako oni a také se zabýváš slovanskou kulturou? Proč chceš zničit EU a NATO? Proč chceš válku se Západem? A já musím vysvětlovat...

A proč se tedy Slovanstvím zabýváte a podporujete ho?

Slované žijí na polovině území Evropy a tvoří třetinu jejích obyvatel, je to největší skupina jazykově blízkých národů v Evropě. Dokonce i příslušníci nesousedních slovanských národů se spolu alespoň jednoduše domluví. Proč to nevyužít pro budování naší společné evropské identity? Slované mají k sobě blízko také v mnoha oblastech kultury, třeba v hudbě nebo ve výtvarném umění. To jsou všechno významné hodnoty, na které by bylo hřích rezignovat. Tohle proevropské slovanství bylo také státotvornou ideou první Československé republiky, jejíž stoleté výročí budeme brzy slavit.

Na druhou stranu – když je to tak, neměli bychom se z hlediska zachování slovanské kultury opravdu přichýlit k Rusku?

Já mám rád ruskou kulturu a vědu. Také některé oblasti techniky, například kosmonautiku. Mluvím, čtu a píšu rusky a ruštinu často používám. Proto vím, že Rusové měli složitou historii a Evropa je Rusům dost dlužna, neboť oni čelili velkým útokům na evropskou civilizaci (Mongolové, Otomani, Napoleon, Hitler ...) a pokaždé ji dokázali za cenu velkých obětí ubránit a nepřítele porazit. Kromě toho, jen málokterý národ se může pochlubit lidmi, kteří si v dobách materiálního nedostatku stále kupují vstupenku do divadla, na koncert, do muzea... Rusové umějí žít, pracovat a obětovat se pro budoucnost. Mnozí Češi by se mohli od Rusů učit, co to je vlastenectví.

Ale na druhou stranu tu jsou otázky: Proč Rusko jako největší a na suroviny nejbohatší země na celém světě má stejně nízký HDP jako jedno Španělsko nebo Mexiko nebo maličká Jižní Korea? Nebo jinak: Kolik Čechů, kteří nejsou spokojeni s životem v Evropské unii, má doma ledničku, televizi, automobil, nábytek, ošacení ... zkrátka alespoň jeden výrobek z Ruska? Proč ruští občané, kterým se podaří doma zbohatnout, se raději vystěhují pryč z Ruska na Západ?

Proto stejně jako Havlíček, Palacký, Masaryk a mnozí další také nechci, abychom se stali součástí ruského státu. Víte jak by to dopadlo? Se slzou v oku bychom vzpomínali na Bruselskou byrokracii a děti mých dětí by nejspíše mluvily od první třídy rusky a česky by dokázaly zazpívat jen dvě až tři lidovky – Tancuj tancuj vykrůcaj nebo tak něco, které by organizovaně s obrovskou mašlí na hlavě předváděly na školní besídce oblečeny do napodobeniny českého národního kroje. Jak to vím? Protože přesně takhle dopadla ukrajinská a běloruská kultura. Ne, tudy cesta nevede.

A kudy tedy vede?

Jednoznačně cestou slovanské kulturní diplomacie. To má dvě roviny: Jedna vede dohromady mezi Slovany navenek k ostatním národům Evropy, ale druhá stejně potřebná je na vnitřní úrovni mezi jednotlivými slovanskými národy navzájem. Nejen, že nás svět nezná a považuje za exoty, ale neznáme se ani my mezi sebou. Smyslem kulturní diplomacie je vytváření spojenců v především mezi elitami zahraničních zemí, kteří by znali naši kulturu, náš jazyk a historii a byli by nám připravení a ochotní pomáhat. Velmi úspěšně to umí například Británie nebo Francie, které si dlouhodobě vychovávají a udržují kontakt s obrovskou armádou absolventů svých vysokých škol a také s umělci po celém světě. Jsem přesvědčen, že v dnešní době je tohle mnohem jednodušší a efektivnější metoda udržení mírového rozvoje civilizace, než nějaké strašení tajnými zbraňovými technologiemi.

Přestože je etnogeneze Slovanů stále ještě zahalena tajemstvím, tak už víme, že nejstarší slovanská kultura nepochází z východních stepí ani z Tartárie, ale navazuje na starověké kultury střední a jihovýchodní Evropy. Slované jsou příbuzní se starověkými indoevropskými národy střední a jihovýchodní Evropy, kteří se podíleli na vzniku naší společné evropské civilizace; Venety, Umbry, Ilyry, Řeky, Thráky a Dáky. Slavistika není blábolení o utajených civilizacích a spikleneckých teoriích, ale náročná multidisciplinární věda. Potom například zjistíte, že Germáni nejsou jen „odvěcí nepřátelé Slovanů“, jak je popisovali romantici devatenáctého a politici dvacátého století, ale také Slovanům kulturně blízcí sousedé, kteří kromě jiného měli například rozhodující podíl na vznik prvního ruského státu – Kyjevské Rusi. První historicky zaznamenaný slovanský stát byla naše Sámova a potom také naše Velkomoravská říše spolu s Bulharským carstvím. Slovanská písma hlaholice a cyrilice vznikla také u nás ve střední a jihovýchodní Evropě. Uvedu jeden zajímavý symbolický detail: Když byl na západořímském císařském trůně Karel IV. (+1378), tak podobný císařský titul odvozený od východořímských (byzantských) imperátorů nosil Srb Štěpán Dušan (+1355). Dokonce spolu komunikovali, Karel psal Štěpánovi o tom, že v jejich žilách koluje příbuzná krev. Svobodné Evropě tehdy vládli dva slovanští císařové, ale Rusko okupovali Mongolové a Litevci. Tohle jsou jen záměrně vybrané příklady toho, že slovanská kultura a historie je složitější než dnešní propagandistické bláboly a že novodobí „hejslované“ nemohou být vykladači slovanských tradic. Je nebezpečná hloupost na Bulhary, Bosňáky, Srby, Čechy, Slováky, Poláky, Slovince, Chorvaty, Ukrajince … a samozřejmě také na Rusy nahlížet jako na nepřátele Evropy.

Náš spolek Slovanská unie je partnerem Mezinárodního fóra slovanských kultur s centrem v Ljubljani ve Slovinsku, které úzce spolupracuje s UNESCO a ICOM. Jsme kontaktní osobou této mezinárodní kulturní organizace pro území ČR, prezentujeme hmotné i nehmotné kulturní dědictví slovanských národů, zprostředkováváme muzeím zápůjčky exponátů, zveme k vystoupení zahraniční folklórní sbory, zveme na přednášky zahraniční odborníky atd. Na naše akce chodí tisíce návštěvníků. Spolupracujeme také s ruskými odborníky a někteří z nich jsou dokonce členové našeho spolku. Naši ruští partneři jsou například z Fondu Chovanského nebo z Institutu jazyků a kultur Lva Tolstého, kde mimo jiné vydávají velmi kvalitní dětské učebnice i odborné pedagogické příručky o různých slovanských národech v rámci projektu Dialog slovanských kultur pro všechny základní školy Ruské federace. Rusové se také spolu s odborníky z dalších slovanských zemí podílejí na velkém mezinárodním projektu Ambasáda slovanské mládeže, který je připravován po vzoru Evropského parlamentu mládeže (European Youth Parliament).

Pokusy stavět slovanské národy do opozice proti modernímu světu mi příliš podezřele připomínají nejen křeč komunistické propagandy konce osmdesátých let, ale také pesimistické prognózy vývoje muslimského světa. Hejslovanský a islámistický slovník na adresu naší moderní civilizace je nebezpečně podobný: zkažená, bezbožná, upadající ... Taková anticivilizační opozice po vzoru islámistů by však kromě možných ještě mnohem horších důsledků znamenala izolaci a separaci, což by byl konec slovanského podílu na kulturním i vědeckotechnickém rozvoji moderního světa.