Roku 1783 anektovala Ruská carevna Kateřina Veliká Krymský chanát a začlenila ho do Ruské říše. Od té doby na něm za 230 let vyrostlo několik generací Rusů, kteří dnes tvoří téměř 60% domácího obyvatelstva. Ukrajinského obyvatelstva zde žije pouze necelých 25%. V roce 1954, tedy za existence Sovětského svazu, který byl jako federace administrativně členěn na několik sovětských svazových republik, byl Krym jako výraz díků ukrajinským kozákům vedených hetmanem Bohdanem Chmelnickým, díky nimž bylo dohodnuto, že se levobřežní Ukrajina stane součástí Ruské říše a to již v roce 1654, administrativně připojen k Ukrajinské sovětské socialistické republice. Za éry SSSR byl Krym modernizován a stala se z něj riviéra východního bloku. Je ovšem nutné dodat, že od získání samostatnosti Ukrajiny a vzniku autonomní republiky Krym zde existovaly velmi silné tendence znovupřipojení k Rusku. A samotné hospodářské a kulturní vazby na Rusko zde byly vždy dominantní. V posledních týdnech v souvislosti s děním na západní Ukrajině se na Krymském poloostrově začínaly množit útoky na obyvatelstvo ruské národnosti a představitelům vlády ARK bylo vyhrožováno. Na ohlasy drtivé většiny obyvatelstva Krymu a na žádost jejich vládních představitelů byl prezident Putin na žádost ruského parlamentu, tedy Státní dumy, vyzván k tomu, aby situaci na Krymu stabilizoval. Nepřehledná situace na západě Ukrajiny a především v Kyjevě umožnila vedle legitimních opozičních sil účast radikálních profašistických uskupení na protivládních demonstracích. Tato extremistická uskupení odvolávající se na odkaz bandity Stěpana Bandery a čítající několik stovek členů se při demonstraci nechovala humánně a ničila veřejný majetek a ohrožovala zdraví občanů. Nelze ji tedy v žádném případě přirovnávat k naší „sametové“ revoluci. Policie, která má v každém státě úkol chránit zdraví a majetek občanů byla ve složité pozici, kdy jeji příslušníci stáli na jedné straně proti ozbrojenému a útočícímu davu a na druhé před svými veliteli a přísahou, kterou se zavázali při vstupu do ozbrojených složek plnit. Je třeba objektivně posoudit, že ukrajinští radikálové „holé ruce“ neměli. Na druhé straně, pochybení příslušníků, pakliže takové indicie jsou, měla být řešená před spravedlivým a nezávislým soudem. Policie má sloužit především občanům a nesmí sloužit jednotlivým politickým stranám,vládním, ani protivládním.

Samozřejmě lze celý problém uchopit i geopoliticky a budeme mít mozaiku téměř ucelenou (není prostor zmiňovat se o posledním střípku, který představuje aktivity organizovaného zločinu), Území Ukrajiny, je druhým největším státem Evropy a tato velmi starobylá slovanská vlast byla též slovanskými národy označována jako tzv. Malorusko. Území odedávna obývaly národy bojovné a zvyklé nepoddávat se. Vzpomeňme, že se na území Ukrajiny dříve rozkládaly velmi silné uskupení jako byl vojensko-politický celek Skythie, Kyjevská Rus, či Kozácký hetmanát. Prostor Ukrajiny též náleží k území historické pravlasti všech Slovanů, odkud se šířili na všechny světové strany. Zmiňme též tamní nerostné bohatství , kde tou nejpodstatnější složku představuje těžba černého uhlí zakotvená v oblasti Donbasu, kde se ročně vytěží až 200 milionů tun uhlí a vyrobí se 50 milionů tun oceli. Významný je dále zejména strojírenský, chemický a potravinářský průmysl. Kromě Donbasu jsou velkými centry těžkého průmyslu města Dněpropetrovsk, Záporoží či Mariupol. V okolí města Kryvyj Rih jsou bohatá naleziště železné rudy, která se zpracovává v místních slévárnách. Mezi další nerostné suroviny Ukrajiny patří magnetické a uranové rudy, titan, chrom, nikl, bauxit, fosfáty, síra, rašelina, ropa, sůl, grafit a mangan. Americký politolog a finančník Zbigniew Brzezinski, jenž je považován za duchovního otce americké zahraniční politiky nabádá USA, aby ekomickou silou a sankcemi přinutily Rusko vzdát se svého vlivu na Ukrajině, tak aby se mohla otevřít Evropské unii. Hraje se samozřejmě o velké sousto, které Ukrajina představuje. Pro Rusko je samozřejmě také Ukrajina nárazníkovým pásmem s EU, sférou historického Ruského vlivu a navíc z geopolitického hlediska bylo vždy Rusy považováno za jejich strategické území. Spouštěcím mechanismem této krize je zoufalá ekonomická situace Ukrajiny. Od pádu SSSR a osamostanění Ukrajiny se země potýká s klesající životní úrovní a stále méně výkonnějším hospodářstvím. UDAR Vitalije Klička touží po příklonu k EU a jihovýchodní oblast k příklonu k Rusku. Jsou zde ale také významní oligarchové, jímž vyhovuje politicky a demokraticky slabá Ukrajina. Země tak stojí na prahu občanské války s vnějšími aktéry. Rusko zcela logicky ohrožuje nestabilní situace v sousedícím státě a navíc zde má výše zmíněné zájmy podmíněné historickými a geopolitickými konotacemi. Oproti tomu stojí před USA hozená rukavice, kdy, pokud by využili chaosu na Ukrajině ve svůj prospěch a došlo by k příklonu k EU a Západu, pak by se zde mohly i USA angažovat vojensky a ekonomicky, čímž by se významně geograficky přiblížili k Rusku na dosah. Navíc by se stala Ukrajina zase o krok blíže k EU, která by tam mohla pak snázeji přesunout své zájmy a tak získat významné nerostné a přírodní bohatství.