Dokonce dnešní ministr zahraničí Velké Británie jel až na frontu a nechal se vyfotit s kurdskými Pešmerge a bral to jako investici do blížících se voleb.

Světové agentury básnili o statečnosti Kurdů a kdejaký státník spěchal do Kurdistánu, aby se stál po boku s kurdským prezidentem Masúdem Barzanim a nebo s nějakým náčelníkem kurdských Pešmerge.

Jednoho dne se Kurdové rozhodli skončit 100 let trvající otroctví, masakrů, diskriminace, genocidy aspoň v jedné části své vlasti, to jest v Iráku a to s tím nejdemokratičtějším instrumentem, referendem a bylo to....

Byl konec s naparováním se po boku kurdského prezidenta Masúda Barzáního, s okázalým prokazováním vlastní „statečnosti“ po boku kurdských náčelníků Pešmerge, s fotografováním se v rozvalinách válkou zničených kurdských měst, s okázalým roněním slz nad zavražděnými kurdskými dětmi...

V očích civilizovaného světa, který o nich básnil o Kurdech jako o ochráncích lidských hodnot a dokonce ochráncích civilizace před ISIS zrůdami, se Kurdové najednou se stali neposlušnými, drzými, tvrdohlavými, a bůh ví co ještě...