Výroční setkání pěti regionálních velmocí BRICS skončilo nabídkou členství pro Argentinu, Egypt, Etiopii, Írán, Saúdskou Arábii a Sjednocené arabské emiráty s platností od začátku příštího roku. A dalších 40 zemí je na čekačce. Když tento fakt spojíme s rozhodnutím, že ministři financí a guvernéři centrálních bank členských zemí byli pověřeni prací na alternativních platebních systémech a alternativním finančním uspořádání - a že to bude na programu příští výroční vrcholné schůzky, která se odehraje v Rusku, - je jasné, že se děje něco významného. Rozšiřuje se a posiluje hnutí, které se zpočátku vymezovalo negativně proti hegemonii Západu, ale začíná být přitažlivé také jako unikátní rozvojová příležitost pro globální Jih a Východ.

Příslušné partie závěrů letošního setkání BRICS v Johannesburgu, jak je přednesl jihoafrický prezident Cyril Ramaphosa, je dobré číst opravdu pozorně.

„Zaznamenali jsme, že v celosvětovém měřítku se prosazuje používání místních měn, alternativních finančních mechanismů a alternativních platebních systémů. Jako země BRICS jsme připraveni prozkoumat možnosti zlepšení stability, spolehlivosti a spravedlnosti globální finanční architektury. Summit se dohodl, že pověří ministry financí zemí BRICS a/nebo guvernéry centrálních bank, aby se podle potřeby zabývali otázkou místních měn, platebních nástrojů a platforem a do příštího summitu podali vedoucím představitelům zemí BRICS zprávu.“

Je zřejmé, že BRICS hodlá navázat na to, co už se ve světě děje. Platby v jüanech, rublech a dalších národních měnách už se rozbíhají. Debata o nestabilní, nespolehlivé a nespravedlivé globální finanční architektuře míří na bretton-woodské instituce, zejména Mezinárodní měnový fond a Světovou banku. K tomu se brzy znovu dostaneme, protože tyto instituce mají v půli října výroční zasedání v marockém Marrákeši, tedy mimo ideové bezpečí domácího Washingtonu.