Skóre mrtvých z masakru u hranice, která hermeticky uzavírá pásmo Gaza, už dosáhlo 62, postřelených jsou tisíce. Věcí se mimořádně zabývala Rada OSN pro lidská práva. Sdělení vysokého komisaře OSN na adresu Izraele bylo jasné: Ukončete okupaci a násilí, a vaše nejistota skončí.“ Zato české ministerstvo zahraničních věcí se zmohlo jen na trapné prohlášení, ve kterém „Česká republika vyjadřuje znepokojení z eskalace násilí v Gaze, jež si vyžádala desítky obětí. Vyzýváme všechny strany ke zdrženlivosti a k přijetí efektivních opatření k zamezení dalších ztrát na životech.“

Připomeňme si, že Palestinci jsou v Gaze obehnáni plotem podobně, jako jsme bývali my za bolševíka. Jen je možná dokonalejší, lidstvo od té doby pokročilo. Někde jsou elektricky nabité dráty v mnoha řadách, proložených uhrabanými cestičkami, aby byly vidět stopy, jinde něco na způsob Berlínské zdi. Pohraničníci z ČSSR nebo NDR by jen obdivně kroutili hlavou.

Když se někdo pokouší tímto pásmem mezi palestinskými „autonomními“ územími a Státem Izrael svobodně projít, střílí se po něm stejně, jako se střílelo po našich. Na střelbu po našich se zapomenout nedá, jsou kvůli tomu točeny filmy, budována muzea, stavěny pomníčky. Dokonce i vědecké ústavy potí krev, aby nic z toho nezapadlo a o hrůzách komunismu jasno měla i mládež, která to nemohla zažít.

Ale vzpomeňme na září 1989 ve východním Berlíně. Když se rozhodli všichni, že půjdou na druhou stranu, tak se nestřílelo. Nikdo se neodvážil plošně střílet po všech. Režim raději padl. V 50. letech by to možná dopadlo jinak, ale během času i ten nejzuřivější bolševík začal respektovat určitá civilizační pravidla. Dokonce ani na konci 60. let spojenecké tanky v Československu nezabíjely po desítkách, ale spíše po jednom, a nezpůsobily střelné zranění tisícům lidí, jen asi desítkám nebo stovkám. Dnes jsme o půl století dál, ale jako bychom se vraceli zpátky...

Jak si to teď má ta nebohá školní mládež srovnat v hlavě? Mají pro ně badatelé ustrčených ústavů doplňovat učebnice poznámkami pod čarou, že nejnovější politika naší vlády, vyjádřená prohlášením ministerstva zahraničí, mění pohled na to, kdo je bídák a kdo hrdina? Podle nového pojetí je nutno hodnotit střelbu po osobách pokoušejících se o nedovolené překročení hranic jako oboustranné násilí. Vzniklo evidentně nedostatkem oboustranné zdrženlivosti. Zoufalý zastřelený ubožák je vinen, že se mu zachtělo svobody a nedokázal dřepět za plotem, za kterým končí šance pro normální život.