Velké průšvihy a průlomové analýzy je dobré načasovat na jednání Světového ekonomického fóra v Davosu, kde jsou všichni, koho je třeba vyděsit nebo pumpnout. Možná proto přišel největší propad cen ropy ve dnech, kdy většina těch, na koho to nejvíc dolehlo, nebyli doma. Nicméně ani vytržení z prostředí nebránilo tomu, aby nenašli hlavního viníka. Přece Čínu, která zpomalila na nejnižší tempo od 90. let, pouhých 6,9 ročního růstu HDP.

Nechme teď stranou úvahy typu, čínské starosti bych chtěl mít. Mnohem důležitější je zjištění, že v době, kdy cena ropy začala zběsile padat, čínská poptávka rostla, a to velmi. Na stole je tlustá analýza oddělení pro řízení investic v globální Goldman Sachs, ze které je patrné, že na konci roku 2014, kdy cena ropy letěla z hladiny 100 dolarů za barel někam k polovině, čínská poptávka po ropě tempo růstu stupňovala.

https://next.ft.com/content/d6e1a870-5bac-326f-b2a7-ef1d41c6c91c

V třetím kvartále loňského roku Čína zvedla nákupy ropy dokonce vyšším tempem – meziročně o 7,8 procenta – než rostla celá ekonomika, avšak cena ropy plouhala ke 40 dolarům za barel. Nyní je u 30. Kdo za to může? Čína ne. Nadprodukce ropy. A spekulace.

Ceny aktiv se dávno odtrhly od reality, protože jsou hnány principem Járy da Cimrmana, který on sám užíval v hudbě – očekáváním a zklamáním. Očekávání může víc vycházet z toho, co potřebuju, protože bych rád zalepil díru. Zkoušejí se také chytlavá proroctví, která přitáhnou dav a předurčí další vývoj. Když ne, následuje zklamání a cena padá. Avšak slzet netřeba, na pádu cen se dá vydělat také, na máme v šuplíku padavkovou hysterii.