Zhroutí se to tu, protože nic jiného neumíme? Máme to znovu odkládat, aby se ekonomika na růst mezd stačila přizpůsobit? Nebo pádíme za vlakem, který mnohým ujel, a čekat na ně nemá cenu?

Hlavním hybatelem mzdového pohybu v ČR je Česká konfederace odborových svazů. Její razantní vstup do hry nahradil nedostatek strategického myšlení sociálních partnerů i aktérů na politické scéně. Jestliže jsou české mzdy třicet let po revoluci stále ostudně nízké, řečičky o vyčkávání jsou pouhým výsměchem těch, kdo si dokázali mocensky prosadit, že republika bude posluhovat na nejnižší míře přidané hodnoty. Že se soustředíme hlavně na to, aby se naši zahraniční akcionáři měli dobře.

Když se podíváme na statistiky členství, odbory nevypadají moc silně, ale tím, že dokázaly uchopit silná témata, mají neúměrně větší vliv. Vláda je na tom opačně. Její přístup ke zvyšování mzdové hladiny začal být už za Sobotky celkem vstřícný, ale je to vnímáno jako zpozdilá reakce na dávná zanedbání. Proto vláda zůstává pod tlakem, a pokud se podřídí radám různých ekonomických mudrců, že by měla vzdorovat, i těch pár zásluh bude rychle zapomenuto a tlak se zvýší.

Odbory a ti, za které bojují, totiž postřehli, že překonaný hospodářský model zaspal čas na postupné změny. Další vyčkávání může znamenat, že utone v globální konkurenci. Lidé přijdou o práci nikoliv proto, že teď chtějí víc, ale proto, že laciná práce zasklepila podnikatele natolik, že odmítali potřebu náhrady lidí robotizovanými pracovišti. Nutnost změny pochopí zaměstnavatelé až ve chvíli, kdy českou produkci už nepůjde nikde udat. Nějaký ten podnik lze oželet, ale občany nikoliv. Proto je třeba hledat jejich role v nové ekonomice 4.0. Tlak na mzdy znamená, že je nejvyšší čas začít.

„My si přejeme v České republice ne tu levnou ekonomiku s extrémně dlouhou pracovní dobou, ale ekonomiku silnou, kvalitní, evropskou, takovou, na kterou skutečně můžeme být pyšní,“ hřímal ve středu předseda ČMKOS Josef Středula na manifestačním mítinku Konec levné práce, který připomínal spíše seminář. Ekonomické argumenty byly údernější než hesla.