Možná svědectví a dokumenty nasbírané při razii čtyř stovek policistů, kteří sáhli na živý nerv české společnosti, skončí v krabicích a vyšetřovatelé nedostanou právo pokračovat v jejich interpretaci, ale události už se vrátit nedají. Ať to dopadne tak, nebo tak, obojí je převrat. Pokud budou nejbližší hodiny využity k tomu, aby zbylí spojenci ohrožených zkusili umlčet policii a státní zástupce z druhého břehu, je to jasný převrat staré moci, která pak musí zavést režim silné ruky, protože nemůže přežít jinak než prostřednictvím diktátu. Pokud se však propojenost politiky s organizovaným zločinem naruší, vybředli jsme z historické pasti, přestože po amnestii Václava Klause vypadala jako definitivní úděl pro řadu generací. Je to rozhodování mezi svobodou velkých peněz a svobodou občanů.

 

Události potvrzují základní úvahu, že si to rozdávají policajti a státní zástupci mezi sebou. Zásah ÚOOZ byl připraven v takovém rozsahu, že to bylo nad síly tohoto speciálního policejního útvaru. Potřeboval posily, ale ty poskytla protidrogová policie, zatímco teoreticky nejbližší partner, protikorupční policie Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, nebyla k zásahu připuštěna. Převládla obava, že ÚPOKF by odhalil hlavně přípravy k zásahu a mohl by být zdrojem varování podezřelých. Podobné obavy vládly i na úrovni Vrchního státního zastupitelství. Pražský silný muž Libor Grygárek byl dokonce zadržen policí.

 

V případu je namočené Vojenské zpravodajství, a to otevírá otázku, jak jsou rozděleny síly na frontě tajných služeb. Měli jsme čtyři, dvě civilní, dvě vojenské, nyní máme jen tři a spoustu dalších, které se jmenují jinak. Zpravodajskými nástroji – „operativními prostředky“ – disponují i různé útvary policie. A nejen ony. Jeden z aktů „realizace“ případu spočíval ve zdvořilé návštěvě policistů na Ministerstvu financí, kde působí finanční „tajná služba“, analytické oddělení s pravomocí nahlížet do bankovních kont v rámci boje se špinavými penězi a výnosy z kriminální činnosti. Z jiného úhlu lze k finančním údajům dojít, byť pomaleji, prostřednictvím bankovního dozoru a kapitálového dohledu ČNB. Nejvyšší kontrolní úřad, o jehož vedení se svedla ve sněmovně bitva, kterou prohrála TOP 09, má sice okleštěné pravomoce, ale přesto má co nabídnout. Také velké soukromé bezpečnostní agentury jsou schopny plnit dílčí úkoly zpravodajského charakteru, možná i pro veřejné zadavatele, jak připomíná historie Prahy 11. Občas mohou být dokonce lépe vybaveny než ty státní.

 

Při četbě obvinění Jany Nagyové, které teď koluje na internetu, zaujme situace, kdy šéfka premiérova kabinetu nechá sledovat spolu s manželkou premiéra i premiérova řidiče P. Nagye. Ten to odhalí, jak informuje zpráva SMS odeslaná 26. října 2012 v 8,38.

 

Cituji z obvinění:

 

„Z obsahu uvedených SMS zpráv vyplývá, že příslušníky Vojenského zpravodajství bylo realizováno sledování v místě bydliště předsedy vlády České republiky. Konkrétně, že dvěma příslušníky Vojenského zpravodajství bylo monitorováno okolí bydliště předsedy vlády České republiky a focené služební vozidlo užívané předsedou vlády České republiky. Dále z SMS zpráv se podává, že sledování bylo odhaleno řidičem předsedy vlády České republiky, který o svém odhalení informoval vrchní ředitelku Sekce kabinetu předsedy vlády České republiky Mgr. Janu Nagyovou. Tato se následně dotázala tehdejšího ředitele Vojenského zpravodajství generálporučíka Ing. Ondreje Páleníka, MBA, zda je sledování realizováno příslušníky Vojenského zpravodajství, na což jí byla dána kladná odpověď. Dále byla Mgr. Jana Nagyová informována Ing. Ondrejem Páleníkem, MBA o skutečnosti, že příslušníkům realizujícím sledování bylo vytknuto, že při realizaci sledování byli odhaleni. O této skutečnosti posléze byl informován i řidič P. Nagy.“

 

Dozvídáme se tedy, že premiérův řidič zjistil ohrožení, což dokládá jeho širší kvalifikaci, jak je ostatně u této třídy řidičů nezbytným požadavkem. Jenže ani Jana Nagyová, která to zorganizovala, si nemohla být jistá, co se děje. Mohla to být hrozba pro ni samotnou – někdo ji sleduje, jak sleduje. Stejně jako to mohla být hrozba pro premiéra – někdo cizí monitoruje jeho auto jako přípravu k nějakému útoku. Musila si ověřit u poskytovatele služby, Vojenského zpravodajství, že jsou to skutečně oni, kdo se tam pohybují. Šéf Páleník, který ji prostřednictvím SMS uklidnil, že to jsou opravdu oni, se zároveň oprávněně rozzlobil, že se na to přišlo.

 

Teď se asi zlobí na sebe, že nedokázal utajit tuto jejich komunikaci.

 

Pro premiéra je nepříjemný telefonát z letošního 11. března s šéfkou svého kabinetu. Policie jej dává do souvislosti se sledováním řidiče Nagyové Jiřího Pertla a pracovnice Úřadu vlády Aleny Hegrové. Sledování vyvolal fakt, že Pertl jezdíl příliš často za Hegrovou do Hrzánského paláce, kde premiér bydlel. Nagyová, která tam jezdila příliš často za premiérem, se obávala, že to rychle přiláká pozornost novinářů. Chtěla to svým lidem vytknout, ale napřed jim to musela doložit. Váhala, zda znovu použít Vojenské zpravodajství, uvažovala o sledování „někým jiným“. Cituji z obvinění:

 

„ … - dne 10.3.2013, v hovoru s ing. Lubomírem Poulem /šéfem Úřadu vlády/, Mgr. Jana Nagyová sděluje Ing. Lubomíru Poulovi, že ještě něco udělá s těma generálka, to co nezvládli oni. Dále uvádí, že si „ho“ pozve na zítřek a domluví a vyhodnotí to do konce týdne.

 

- na den 11.3.2013 byla dohodnuta schůzka Mgr. Jany Nagyové s Ing. Ondrejem Páleníkem, MBA, dřívějším ředitelem Vojenského zpravodajství.

 

- dne 11.3.2013, v hovoru s RNDr. Petrem Nečasem, Mgr. jana Nagyová sděluje, že měla zásadní rozhovor s generálem, kterému dala „ty věci“, aby to zjistil on, aby oni nepostávali někde s taxíkem.“

 

Sledování Pertla a Hegrové se tedy znovu ujali lidé z Vojenského zpravodajství.

 

„Z obsahu uvedených telefonních hovorů a SMS zpráv a z jejich kontextu vyplývá, že:

 

- dne 21.3.2013 generálmajor Ing. Milan Kovanda informuje Mgr. Janu Nagyovou, že „to“ mají připraveno. Z důvodu, že tam mají technické věci a chtějí to dobře připravit, bude vše probíhat od pondělí (25.3.2013). Mgr. Jana Nagyová je dále žádána o poskytnutí itineráře a sdělení případných změn itineráře. Je dohodnuto, že itinerář předá Jana Štánská (asistentka Nagyové/.“

 

Vypadá to jako opereta, ale celý příběh pokusu dotlačit premiéra k rozvodu (což se povedlo) a zabránit pozornosti novinářů (což se nepovedlo) má v důsledku použitého nářadí strategický význam. Lze jím shodit premiéra.

 

Policie krom toho tvrdí, že Nagyová je spojujícím bodem i dalších složek případu, ale o tom se z uvedené části obvinění moc nedozvíme. Nevíme ani, jak tato část obvinění unikla, kdo ji dal k dispozici. Nepochybně je však dobře využitelná k tomu, co se může odehrát teď. Zdá se, že je opravdu dost silná na to, aby položila Petra Nečase. Zesměšnění Vojenského zpravodajství je jen kolorit, ale pád vlády je „realizace“.

 

Pokud to dopadne takhle, bude vyšetřování pokračovat a může vést k pročištění země, která je hnízdem korupce, rozpočtových odklonů a parazitizmu na veřejných zakázkách. Pokud to dopadne jinak, bude to dokladem zásadního přeskupení nejen viditelných, ale i skrytých sil. A ty už se pak nemusí věnovat jen nevinné mýdlové opeře.