V Británii vládne napětí a tušení obratu. Čas na Brexit se krátí, dohoda s Evropskou unií by měla být uzavřena do října, aby ji do března 2019 stačily schválit i národní parlamenty členských zemí a vznikl dvouletý oddechový čas v podobě přechodného období. Dohodnuto zatím není nic. Na britské straně mají padnout klíčové parametry finálních návrhů tento týden v uzavřeném okruhu ministrů, kteří mají odchod Spojeného království z EU na starosti. Jenže parlamentní Dolní komora už si vymohla, že chce konečný návrh posoudit - a začíná být jasné, že to bude boj o přežití konzervativního kabinetu.

Na premiérku už zaútočilo tvrdé jádro euroskeptiků, 62 poslanců soustředěných kolem dost neprůhledné European Research Group, a ultimativním dopisem předložilo šest požadavků, jimiž podmiňují svoji podporu. Obsahují jak odchod z jednotného trhu, tak i z celní unie. To by znamenalo, že si kontinentální Evropu a Irsko obeženou vysokým plotem s pohraniční kontrolou a vyměřováním cel.

Toho se děsí britský průmysl. Není divu, že na své výroční shromáždění reprezentativního sdružení EEF pozval šéfa opozičních labouristů Jeremy Corbyna, který na celní unii trvá. A zdá se, že Corbyn má v tomto ohledu podporu i části konzervativních poslanců, z čehož je zřejmé, jak by asi takové jednání dopadlo. (ZDE)

Problém má ještě další rozměr. Zrušení celní unie by obnovilo tvrdou hranici mezi oběma části Irska, a to je černá můra jeho obyvatel. Mayová udržuje křehkou většinu ve sněmovně jen díky podpoře severoirské pravicové DUP, která však nedokázala získat vládu v provincii. Nekonečné vyjednávání, které nezavršila ani intervence Mayové z minulého týdne, je provázeno úvahami o případném spojení obou částí ostrova. To je další hřebíček do rakve konzervativní vlády.

Co by se stalo, kdyby vláda padla, došlo na volby a labouristé vyhráli? Bulvární deník The Sun děsí čtenáře, že Británie by se změnila v Severní Koreu. Ale bulvár je tu od toho, aby přeháněl. Pravdou je, že labouristé si získávají veřejnou podporu nejen realistickým přístupem k Brexitu, ale také sadou levicových nástrojů, kterým lze říkat i socialistické. Klíčové je, že jsou hlavně funční.