Zbyněk Fiala: Daňový převrat v USA

Když odhlédneme od kočkování mezi Donaldem Trumpem a bezpečnostními službami, podle kterých by si bez Putina neškrtl, nástup nového prezidenta – jak čteme z ekonomických indikátorů - je očekáván optimisticky. Dolar je extrémně silný, HDP roste, nezaměstnanost se drží pod 5 procenty, mzdy mírně rostou (za loňský rok o 2,9 procenta) a 19 států se dokonce chystá zvyšovat minimální mzdu. Přitom jedním z prvních kroků nové vlády bude totální přeorání základních pravidel, kterými se řídí firemní hospodaření. Na cestě je daňová reforma.

Nakonec dostane přednost kongresová varianta, lišící se od souběžného Trumpova návrhu mírným ořezáním rohů. (Psali jsme o tom ZDE)

Na první pohled nejvíc zaujme prudké snížení korporátní z hladiny čtyřiceti procent někam k dvaceti. Konkrétní čísla teď nemá smysl uvádět, o ně se ještě svede boj, ale výchozí situace je jasná, Spojené státy mají nejvyšší nominální sazby korporátní daně v OECD a zároveň nejnižší daňový výnos v poměru k HDP. Jak je to se zdaněním doopravdy, naznačují hory hotovosti ukryté před daňovou správou, které firmy hromadí v zahraničí.

Původní výpočty Trumpova plánu, které provedl nestranický expertní tým Tax Foundation, dospěly k odhadu, že snížení daní připraví federální rozpočet za deset let o 2,6 bilionu dolarů. Jenže snížení nominální sazby nelze tak mechanicky přepočítávat, protože se změní úplně všechno. Především bude zásadně změněn „daňový štít“, jak se říká kombinaci odpisů a úrokových nákladů, kterými lze snižovat daňový základ. Zatímco odpisy investic bude možné provést jednorázově, nikoliv postupně během životnosti investice, úrokové náklady už firmám zůstanou naplno, bez jakékoliv úlevy.

Samotná daňová povinnost pak bude převedena do zcela nového systému na principech „cash-flow podle destinace s přihlédnutím k hranicím“ (destination-based cash-flow with border adjustment). Není to klasické zdanění zisku, proto jsou srovnání obtížná. Bude mít tedy některé prvky toho, co známe z DPH, kdy uvnitř hranic je to naše a za hranicemi to jde mimo nás. Ve Spojených státech se takhle naloží s daňově uznatelnými náklady. Ty lze uznat jen uvnitř hranic Spojených států, zatímco u výroby v zahraničí ne.

http://www.nytimes.com/2017/01/07/upshot/the-major-potential-impact-of-a-corporate-tax-overhaul.html

Export se tak totálně zvýhodňuje, protože z prodeje v zahraničí se daně neplatí, zato přesouvání výrob do off-shorových daňových úkrytů s lacinou prací se tímto tresce odmítnutím zápočtu jakýchkoliv nákladů. Souhrn těchto opatření, plus drobností, jako je zrušení daně z kapitálového zisku a některých dalších majetkových daní, má přinést takové ekonomické oživení, že souhrnný daňový výnos naopak zvýší.

Konkrétnější kongresový návrh předložil republikánský předseda Sněmovny reprezentantů Paul Ryan v závěru minulého týdne, a tak na stole jsou první komentáře. V úvodu obvykle vypočtou slabiny dosavadního systému. Je strašně složitý, takže vyhrává ten, kdo má na armádu lepších účetních. Běžným trikem je převod patentů a poradenských služeb do zahraničí, takže pro mateřskou společnost v USA představují fiktivní odečitatelné náklady. Stávající systém také motivuje k maximalizaci zadlužování, avšak ve chvíli, kdy se ekonomika rozkolísá, lze snadno spadnout do insolvenční pasti.

Nastupující změna je označována za největší za posledních sto let, vlastně od časů, kdy se začal společnostem zdaňovat zisk. To tedy v tom původním smyslu končí. Co to přinese? Pohyb peněz se sleduje snáz než chameleonské korporátní zisky. Domácí výroba bude daňově zvýhodněna, stejně jako investice (s okamžitými odpisy), a jako zdroj mohou posoužit nasyslované peníze ze zahraničí, když se bankovní půjčky přestanou vyplácet. Na první pohled je zřejmé, že změna je v konfliktu s globalizací a má ochranářský charakter.

Daně však nejsou všechno, rozhodování o výhodnosti či nevýhodnosti určité investice kalkuluje také s pracovními náklady, které jsou v Asii či Africe řádově nižší než v USA. Do hry dále vstupuje postavení dolaru vůči hostitelské měně a sociální nebo environmentální dumping.

Další várka sporů se tedy soustřeďuje na to, co to s dolarem udělá. Některé hlasy prorokují prudké posilování dolaru o 20 až 25 procent. To by prudce zdražilo vyvážené zboží a vymazalo výhody nezdaněného exportu. Důvodů, proč by dolar posiloval, je řada. Určitě s ním pohne repatriace zadržených zisků (poptávka po dolaru) a vyšší přitažlivost investic v USA (k tomu taky potřebujete dolary). Největší odpor proto kladou velké obchodní řetězce, založené na dovozu laciného zboží. Nechtějí věřit zastáncům reformy, že trh to nakonec srovná.

Navíc je tu riziko rozkolísání světových měnových trhů, což je ušlapaná cesta k velké finanční krizi. Tím straší hlavně banky, ale nelze se jim divit, sahá se jim na chleba v podobně státní subvence úvěrování (jinak se nedá daňový odečet úroků označit). Příliv zadržených zisků, které společnosti schovávaly v zahraničí, je přímým konkurentem jejich výpůjčních služeb.

V řadách kritiků nastoupila i těžká váha, harvardský profesor ekonomie Larry Summers. Býval hlavním ekonomem Světové banky (1991), pak působil na ministerstvu zahraničních věcí, kde se věnoval obchodnímu vyjednávání, a odsloužil si těžká léta na ministerstvu financí jako náměstek i jako ministr při hašení mexické dlužnické krize (1994), asijské a ruské finanční krize (1997) a při prosazování Washingtonského konsensu v postkomunistických zemích (všechno privatizovat). Je to tedy velikán určitého ražení.

V článku ve Financial Times profesor Summers pozoruhodně varuje, že to, co funguje v učebnicích, nemusí fungovat v reálném životě. Tím skloubil teoretický souhlas s reformou s odmítáním jejího zavedení. Definuje jej jako přeměnu korporátní daně z daně z výnosu kapitálu na daň jen z mimořádných zisků. Když připočteme i další změny, které jsme vyjmenovali výše, má to prý čtyři zásadní nevýhody.

https://www.ft.com/content/7e5900ec-d401-11e6-b06b-680c49b4b4c0

Jako první nevýhodu označuje fakt, že to znovu poslouží hlavně jednomu procentu nejbohatších Američanů. Jenže to dělá i současný systém.

Za druhé, pokud jde o obchodní řetězce, Summers upozorňuje, že jejich náklady tvoří z 60 procent dovoz, z 30 procent práce a zbyde 5 procent čisté marže. I když budou muset zaplatit jen 20 procentní daň (polovinu dnešní sazby) a nebudou si moci odpočíst náklady dovozu a obchodních úvěrů, spolkne to víc než 100 procent jejich zisků, i když započteme výhody silnějšího dolaru.

Za třetí je tu projev ochranářství USA, které může vynést žaloby u WTO kvůli porušení smluvních pravidel. WTO je proti daňovému zvýhodňování vývozů přímými daněmi (ale nepřímé daně jako DPH to umožňují). Prudké posílení dolaru ohrozí dlužnické země, které si dolary vypůjčily, a mohou začít šířit krizovou nákazu.

Summers si proto myslí, - to za čtvrté - že výsledkem bude pokles daňových příjmů USA a růst státního zadlužení.

Otevřenou však ponechává otázku, co by se stalo, kdyby se neudělalo nic. Zadlužení roste i teď, stejně jako obrovský obchodní schodek. Momentální zlepšení ekonomiky USA má za sebou obrovskou vlečku fiskálních a monetárních stimulů v bilionech dolarů. Chromý se vyležel a vyrazil na procházku, ale náledí trvá.

Dnešní globalizace je neudržitelná právě proto, že začíná být nevýhodná i pro Spojené státy. Kosmopolitní kapitál si nějaké řešení najde, ale Trumpa vynesly k moci hlasy rozzlobených občanů, na jejichž budoucnost nebyl nikdo ochoten doopravdy myslet. A pokud se do USA vrátí stabilní dobrá práce, bude to lepší než všechna čísla z burz a HDP.

Zbyněk Fiala

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.