Když odhlédneme od kočkování mezi Donaldem Trumpem a bezpečnostními službami, podle kterých by si bez Putina neškrtl, nástup nového prezidenta – jak čteme z ekonomických indikátorů - je očekáván optimisticky. Dolar je extrémně silný, HDP roste, nezaměstnanost se drží pod 5 procenty, mzdy mírně rostou (za loňský rok o 2,9 procenta) a 19 států se dokonce chystá zvyšovat minimální mzdu. Přitom jedním z prvních kroků nové vlády bude totální přeorání základních pravidel, kterými se řídí firemní hospodaření. Na cestě je daňová reforma.

Nakonec dostane přednost kongresová varianta, lišící se od souběžného Trumpova návrhu mírným ořezáním rohů. (Psali jsme o tom ZDE)

Na první pohled nejvíc zaujme prudké snížení korporátní z hladiny čtyřiceti procent někam k dvaceti. Konkrétní čísla teď nemá smysl uvádět, o ně se ještě svede boj, ale výchozí situace je jasná, Spojené státy mají nejvyšší nominální sazby korporátní daně v OECD a zároveň nejnižší daňový výnos v poměru k HDP. Jak je to se zdaněním doopravdy, naznačují hory hotovosti ukryté před daňovou správou, které firmy hromadí v zahraničí.

Původní výpočty Trumpova plánu, které provedl nestranický expertní tým Tax Foundation, dospěly k odhadu, že snížení daní připraví federální rozpočet za deset let o 2,6 bilionu dolarů. Jenže snížení nominální sazby nelze tak mechanicky přepočítávat, protože se změní úplně všechno. Především bude zásadně změněn „daňový štít“, jak se říká kombinaci odpisů a úrokových nákladů, kterými lze snižovat daňový základ. Zatímco odpisy investic bude možné provést jednorázově, nikoliv postupně během životnosti investice, úrokové náklady už firmám zůstanou naplno, bez jakékoliv úlevy.

Samotná daňová povinnost pak bude převedena do zcela nového systému na principech „cash-flow podle destinace s přihlédnutím k hranicím“ (destination-based cash-flow with border adjustment). Není to klasické zdanění zisku, proto jsou srovnání obtížná. Bude mít tedy některé prvky toho, co známe z DPH, kdy uvnitř hranic je to naše a za hranicemi to jde mimo nás. Ve Spojených státech se takhle naloží s daňově uznatelnými náklady. Ty lze uznat jen uvnitř hranic Spojených států, zatímco u výroby v zahraničí ne.