Jak pomohly koruně vyšší úroky? Stoupáme, nebo klesáme? Odpověď na klasický dotaz je stejně v mlhách jako posádka balónu z románu Julese Vernea. Je to tak i tak. Česká koruna už rok kolísá kolem úrovně 25,60 CZK/EUR, kterou měla před měnovou intervencí, a nezměnila na tom nic ani letošní série čtverého zvýšení úrokových sazeb. Po tom čtvrtečním o 0,25 procentního bodu na 1,5 procenta dokonce znovu oslabovala. Od situace před měnově revolučním 7. listopadem 2013, kdy ČNB přepnula kurz koruny do režimu ručního řízení, se to liší jen tím, že centrální banka teď má na kontech 3,2 bilionu korun v zahraničních aktivech.

Česká centrální banka tak má nepochopitelně dvakrát víc, než čím disponuje česká vláda ve státním rozpočtu. Je to čtyřikrát víc, než měla sama ČNB před měnovou intervencí, a tedy čtyřikrát víc než potřebuje. Je to, jako když máte jednu garáž a čtyři blbá auta, ale ty tři překážející nelze při vší snaze prodat. Tenhle příklad není nijak nadnesený. Zářijová zpráva o bilanci ČNB ukazuje, že stejná hladina přetékajících devizových rezerv je vykazována již od loňského března. Jinými slovy, není boha, jak se jich zbavit.

A to je problém. Jsou to právě tyto biliony, nikoliv dnešní bankovní rada, kdo určuje naši měnovou politiku. Jedná se fakticky o zahraniční dluh, tedy aktiva v eurech a dolarech nakoupená za koruny. Pro detailisty upřesněme, že ty koruny, které za to ČNB dala, dluží sama sobě, protože je zákonem zmocněná kdykoliv zatočit klikou, aby měla, kolik potřebuje. Ovšem dluh je dluh, vrátit se to musí. Naši centrální banku však točení klikou natolik zaujalo, že procitla až když zjistila, že neví, jak z toho ven.

Tento bazén hnijících devizových rezerv teď má rozhodující slovo při tvorbě kurzu české koruny. Je to docela vážný politický problém, protože slabá koruna nás zbavuje množnosti uvažovat o alternativách pro případ, kdyby se Evropská unie začala štěpit. Jestli k tomu dojde a vznikne nějaká hranice, bude ji činit linie eurozóny. Dnes je v módě se euru pošklebovat, ale kdyby došlo na lámání chleba, asi bychom nechtěli uváznout jako za totáče v nějaké východoevropské periferii.

Potřebujeme dramaticky posílit korunu, aby vyhlídka vstupu do eurozóny vyzněla jako maturita republiky, nikoliv prohloubení její koloniální závislosti.