Jak pomohly koruně vyšší úroky? Stoupáme, nebo klesáme? Odpověď na klasický dotaz je stejně v mlhách jako posádka balónu z románu Julese Vernea. Je to tak i tak. Česká koruna už rok kolísá kolem úrovně 25,60 CZK/EUR, kterou měla před měnovou intervencí, a nezměnila na tom nic ani letošní série čtverého zvýšení úrokových sazeb. Po tom čtvrtečním o 0,25 procentního bodu na 1,5 procenta dokonce znovu oslabovala. Od situace před měnově revolučním 7. listopadem 2013, kdy ČNB přepnula kurz koruny do režimu ručního řízení, se to liší jen tím, že centrální banka teď má na kontech 3,2 bilionu korun v zahraničních aktivech.
Česká centrální banka tak má nepochopitelně dvakrát víc, než čím disponuje česká vláda ve státním rozpočtu. Je to čtyřikrát víc, než měla sama ČNB před měnovou intervencí, a tedy čtyřikrát víc než potřebuje. Je to, jako když máte jednu garáž a čtyři blbá auta, ale ty tři překážející nelze při vší snaze prodat. Tenhle příklad není nijak nadnesený. Zářijová zpráva o bilanci ČNB ukazuje, že stejná hladina přetékajících devizových rezerv je vykazována již od loňského března. Jinými slovy, není boha, jak se jich zbavit.
A to je problém. Jsou to právě tyto biliony, nikoliv dnešní bankovní rada, kdo určuje naši měnovou politiku. Jedná se fakticky o zahraniční dluh, tedy aktiva v eurech a dolarech nakoupená za koruny. Pro detailisty upřesněme, že ty koruny, které za to ČNB dala, dluží sama sobě, protože je zákonem zmocněná kdykoliv zatočit klikou, aby měla, kolik potřebuje. Ovšem dluh je dluh, vrátit se to musí. Naši centrální banku však točení klikou natolik zaujalo, že procitla až když zjistila, že neví, jak z toho ven.
Tento bazén hnijících devizových rezerv teď má rozhodující slovo při tvorbě kurzu české koruny. Je to docela vážný politický problém, protože slabá koruna nás zbavuje množnosti uvažovat o alternativách pro případ, kdyby se Evropská unie začala štěpit. Jestli k tomu dojde a vznikne nějaká hranice, bude ji činit linie eurozóny. Dnes je v módě se euru pošklebovat, ale kdyby došlo na lámání chleba, asi bychom nechtěli uváznout jako za totáče v nějaké východoevropské periferii.
Potřebujeme dramaticky posílit korunu, aby vyhlídka vstupu do eurozóny vyzněla jako maturita republiky, nikoliv prohloubení její koloniální závislosti.
Koruna posílí, když o ni bude v zahraničí zájem. ČNB toho chce dosáhnout zvyšováním sazeb. Argumentuje jinak, straší inflací, jak je starodávným zvykem, ale už ani ti bubáci nejsou to, co bývali. Inflaci mohou trochu navýšit rostoucí mzdy, ale v opačném směru působí technologický pokrok, který vytrvale tlačí na pokles ceny mobilů, počítačů, televizí, praček, foťáků. Když po roce za stejné peníze dostanete dvakrát vyšší kvalitu, je předchozí model prodejný jen s obrovskou slevou.
Inflace je tedy zachovávána při životě jen tím, že zavíráme oči před kvalitativními změnami ve spotřebním koši. Na druhou stranu, stejná inflační konvence kulhá také v tom, že prakticky nezapočítává takový podstatný výdaj domácností, jako jsou zběsile rostoucí ceny nemovitostí. Neznamená to tedy, že inflace neexistuje, ale začínáme chápat, že o ní nic nevíme, což je zjištění hodné Sokrata. Nicméně pro veřejnost byl tento pojem zachován jako vhodná slovní výplň projevů centrálních bankéřů, zatímco to, o co opravdu jde, je kurz koruny.
Obvyklým nástrojem pro zvýšení kurzu koruny je zvýšení přitažlivosti českých dluhových cenných papírů. Když roste jejich výnos, mohl by růst i zájem o koupi. Jenže ti, kdo je obvykle kupují, už je mají. Získali je v průběhu měnové intervence a vlastně se v nich topí. ČNB se podbízela, aby zahltila jakoukoliv poptávku po koruně.
Čtyřnásobný nárůst devizových rezerv ukazuje, že to pěkně přehnala. Zvítězila panská pýcha, která přetlumočila nezávislost měnové politiky jako právo dělat cokoliv, i kdyby se ostatní postavili na hlavu. Je to stejné, jako když si někteří novináři přeloží svobodu slova jako právo věšet lidem bulíky na nos a žvanit, co je napadne.
Výsledkem přehánění bývá další přehánění při nápravě. Aby se podařilo korunu zase posílit, ČNB bude muset zvyšovat úroky více, než by chtěla. Tyto vyšší úroky dolehnou na celou ekonomiku, která tak bude mít dražší provoz, než by odpovídalo situaci. Také vládě naskočí starosti v kratším horizontu, než je nějaké štěpení EU, protože obsluha státního dluhu začne z rozpočtu odsávat stále více miliard.
Zároveň vznikne řada nových problémů. Změna nálady na trhu může mít charakter utržené laviny. I když nás nepohřbí, trh se pořádně rozkývá. Zvlášť, když mu pomůže nějaká negativní zpráva, jako třeba poslední výkyv indexu nákupních manažerů, podle kterého českému průmyslu hrozí výrazné zpomalení.
S růstem úrokových výnosů jsou spojeny kurzové ztráty dosavadního portfolia dluhových cenných papírů s nižším výnosem. To je odvrácená strana těchto investic, považovaných obvykle za velice bezpečné. Zvláště u dluhopisů s delší splatností mohou být takové ztráty docela strašidelné. Trochu klidu nám dodává skutečnost, že se podařilo odkopnout penzijní reformu, která by nasměrovala podstatně víc úspor do takovýchto nástrojů.
Pro samotnou ČNB přijde posílení koruny s visačkou ztráty, protože její devizové rezervy budou přepočítávány do stále menšího účetního vyjádření v Kč. Ale pro ty, kdo drží koruny, za které tyto rezervy vznikly, přijde konečně kšeft, na který čekali. Když sečtou úrokový výnos a kurzový zisk, začne to být zajímavé. A my si budeme pomalu moci oddechnout, že máme další etapu rozvojové pomoci Německu, Británii a bůhví komu ještě za sebou. Určitě nebyla poslední.
Zbyněk Fiala
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
