Statistiky o vývoji stavebnictví potvrzují, že ve sněmovně bylo právem husto kvůli dalšímu konfliktu s Evropskou unií, tentokrát kvůli prošlým posudkům EIA na velké stavby dopravní infrastruktury. Kdo za to může? To je opozici jasné, vzhledem, k tomu, že problém kulminoval mezi léty 2006 a 2012. Přece Sobotkova vláda!, volali jedlíci vtipné kaše. Lze souhlasit, že mohla jednat důrazněji, ale část energie by si měla nechat i na snahu o co nejrychlejší ukončení protiruských sankcí, aby nešly do kopru také průmysl a zemědělství.

Česká stavební produkce v březnu 2016 klesla meziročně reálně o 12,5 %, hlásí Český statistický úřad. V EU28 byl v tomto odvětví zaznamenán mírný růst, takže pokud je nějaká stavební krize, je u nás. O tom, že hospodářská politika vlády má co napravovat, napovídají i znepokojivá čísla z průmyslu, neboť domácí tržby v běžných cenách klesly meziročně o 4,5 procenta.

Mírné statistické hrátky mohou náladu vylepšit, když se spočítá, kolik by průmysl mohl vyrobit, kdyby letošní březen měl stejně pracovních dní, jako ten loňský. Pak vám naopak vyjde meziroční růst průmyslové produkce o 3,6 procenta. Ovšem, kdyby… Rozhodující je to, co se podaří prodat. Prodalo se tedy méně a zachraňují to jako vždycky auta.

Ale ani vyhlídka, kterou charakterizuje hodnota nových zakázek, není moc lákavá. Jak domácí, tak zahraniční průmyslové zakázky klesly asi o půldruhého procenta. Někde se vysloveně propadají, jako v hutnictví o 18 procent nebo v chemickém průmyslu o 17 procent.

Něco může mít na svědomí pokračující deflace, všeobecný pokles cen, který je tlačen cenami komodit. Avšak v posledních měsících ceny spíše stagnují, celkový pokles byl jen o desetinku procenta. Klíčová položka, ropa mezitím zamířila nahoru a přesunula se z hladiny 30 dolarů za barel nad hladinu 40 dolarů za barel. V řadě českých průmyslových odvětví prostě pokračuje propad poptávky, a ten nejdramatičtější v hutním a chemickém průmyslu, stejně jako v energetice a hornictví.