Čeští občané budou mít letos opravdu nadělíno. Pandemie s omikronem, rozpad dodavatelských řetězců, ochromená automobilka, realitní bublina, která táhne růst nájmů, k tomu klimatická a energetická krize, dezorientovaná vláda a prudké zdražování peněz. Co naváže na tento kobercový nálet neštěstí? Válka s Ruskem?

Když porovnáme úrokové sazby v eurozóně (- 0,5 %) a v Česku (3,75 %), slušelo by to spíše nějaké rozvojové zemi. Guvernér ČNB Jiří Rusnok však informuje, že ani tohle není konec, sazby mohou jít „výrazně výše než 4 procenta“. Očekává se, že chystá ještě jedno zvýšení na 4,5 procenta. Avšak úrokový diferenciál 5 procent bývá jasným signálem měnové krize.

Jedním z argumentů posledního zvýšení základních sazeb bylo, že koruna je setrvale slabší, než prognózovala ČNB. Co s tím tedy zvýšení udělalo? Těsně před rozhodnutím bankovní rady byla koruna na kurzu 25,24 CZK/EUR, po rozhodnutí kurz posílil o 16 haléřů. Následovalo kolísání, kdy nákupní vlnu, tedy nákup sílící koruny za eura nebo jinou cizí měnu, střídaly výkyvy v opačném směru, ohlašované znovu oslabením kurzu. Na konci dne byl kurz nejlépe na 25,05 CZK/EUR, to znamená o necelý dvacetník silnější než odpoledne. Zhruba stejné úrovni se obchodovalo i druhý den. Poslední drastické zdražení peněz v české ekonomice se tak promítlo do posílení, pro které ani nemáme minci.

Má to v sobě velké kouzlo nechtěného. Vypadá to jako kampaň, která má názorně ukázat, o co jde, když tak zarputile odmítáme euro. Cena, kterou za to platíme, je opravdu krutá. Je jí Česká národní banka. Jen se ohlédněme za výstavkou úspěchů. Roku 2013 začala manipulovat s kurzem, protože se bála vidiny negativních úroků, a oslabila korunu na 27,00 CTK/EUR. Tento „kurzový závazek“ pak držela tři a půl roku. Slevu nechtěla zadarmo, vyžádalo si to dva biliony korun. Teď, když se kurz koruny konečně vrátil k úrovním před „kurzovním závazkem“, zase chce mít sazby o pět procentních bodů vyšší než v eurozóně, protože chce korunu naopak posílit.

Hlavní argument byla samozřejmě inflace, cílem je inflace na úrovni dvou procent. Ceny rostou všude, ale jinde je považují za krátkodobou reakci na konjunkturu, která se rozebíhá po koronavirovém sevření. Na amerických burzách je to konjunktura jako hrom, ale koronavirus tam taky graduje. To by posilovalo představu dočasnosti rostoucích cen. Ani ECB, ani Fed proto se sazbami nehnuli.