Nejdůležitější informace mimořádné schůze sněmovny k případu Čapího hnízda zní, že dnes to opravdu vlastní Agrofert, ale v době žádosti o dotaci to měly jeho děti a bratr partnerky prostřednictvím anonymních akcií. Dotace se nevztahovala na soukromou vilu, kterou užívá rodina místopředsedy vlády Andreje Babiše, ale jen na veřejné kongresové centrum, hotel a další zařízení cestovního ruchu.

Agrofert zpočátku plnil jen roli strategického partnera Čapího hnízda, který zprostředkoval dlouhodobý pronájem kongresového centra, hotelu a pozemků prostřednictvím firmy Imoba ze své skupiny a sám ručil za úvěry na výstavbu. Avšak přišla krize, návštěvníci nepřicházeli, a všechny plány byly vedle. Proto Agrofertu nezbylo než dluhy uhradit sám a farmu převzít. Teď už by měla být hospodářsky z nejhoršího.

Babiš svůj případ vykládal dost na přeskáčku a zprvu nebylo snadné se v něm vyznat. Dál v textu proto nabídnu jeho uspořádání podle časové osy. Avšak dominovaly jiné věci, možná po inspiraci prezidentem Milošem Zemanem, který říká, že práh pozornosti začíná u miliardy. A tak Babiš vytáhl případy stovek miliard korun z veřejných zdrojů, které byly v minulosti rozkradeny a prošustrovány a celkem oprávněně se ptal, proč jeho usmolených padesát milionů sněmovna protřepává, ale tisícinásobně větší částky za to nikomu nestály. A divil bych se, kdyby to veřejnost vnímala jinak.

Legitimní také byla otázka, proč má být politika vyhrazena jen lidem, kteří nemají žádnou praktickou zkušenost, zatímco v Americe míří k prezidentské funkci realitní magnát Donald Trump a naděje se soustřeďovaly na majitele zpravodajské televize Michaela Bloomberga, že snad ohlásí svoji vlastní kandidaturu a dokáže tak Trumpa zastavit.

A jestli je otevřené podnikání politika skutečně horší než skryté podnikání politiků, které tušíme mezi solárními barony nebo nevysvětlitelnými spory o trasy dálnic, vedení pražského okruhu nebo polohy brněnského nádraží, což jsou projekty, na kterých je nejcennější zázračné zhodnocení pozemků nám neznámých majitelů.