Odhady HDP podle Českého statistického úřadu přicházejí ve vlnách, nejprve spíše nástřel, potom zpřesnění a až s odstupem čísla, která v tabulkách vydrží. U prvního čtvrtletí 2022 tak za sebou máme druhý krok, čísla jsou po zpřesnění o něco optimističtější. Hrubý domácí produkt po očištění od inflace a sezónních výkyvů zaznamenal mezičtvrtletní růst o 0,9 procenta, přestože dobíhal covid a začínala válka. Čísla lze pitvat ještě detailněji, ČSÚ uvádí také vývoj hrubé přidané hodnoty, ale můžeme být klidní, až na nějaký ten chlup to vyjde nastejno.

Krátkodobě nejvíce přispěl k růstu zpracovatelský průmysl (+ 3,2 %) a stavebnictví (+ 6,4 %). U toho druhého čísla ovšem možná sledujeme spíše vývoj zimního počasí. Velký pokles naopak nastal v peněžnictví (- 3,2 %), kde prudké zvýšení úrokových sazeb ČNB odehnalo lidi od hypoték. Výdaje na konečnou spotřebu domácností se v prvním čtvrtletí snížily o jedno procento (Vánoce už byly), ale meziročně vzrostly o 8,5 procenta jako nejvýraznější signál konce pandemických omezení. Statistika zaznamenala také podobný růst investic do bydlení, dalších budov a staveb a dopravních prostředků, meziročně o 7,4 procenta. Export stagnoval, auta nejdou.

Otázka zní: Stoupáme, nebo klesáme? Jedná se o poslední záchvěv nahoru, nebo o začátek trendu? A jak jsme na tom ve srovnání s obdobím před nástupem pandemie? Co k tomu přidá válka? Není naše nadšení z lepších čísle srovnatelné s legendárním pokusem o optimismus z filmu Marečku, podejte mi pero: „A co ta krásná čtyři mínus?“

Ohlédnutí do období před nástupem pandemie nepříjemně připomíná, že líp už bylo. Tady nás může trochu mást inflace, ale ČSÚ podobně jako jeho unijní kolegové sleduje také tabulky ve srovnatelných cenách, kde základem je rok 2015. Když se pak podíváme na stavební produkci v tomto výchozím období a srovnáme ji se současností, připomíná to spíše film Bože, jak hluboko jsem klesla! Stavebnictví bylo v loňském roce ve srovnatelných cenách o 12 procent níže než roku 2015.