Myslí na naše dobro spolu s těmi, kdo už je tam taky málem vidí. Teď ještě, jak je nad naše hlavy dostat. Ty dobráky, samozřejmě. Zdání mate. Linie ministra Lipavského, jedné z největších postav našich dějin vedle Žižky nebo Švejka, nenaznačují, že ho potraviny nezajímají. Ale je to tak, jak sděluje voličům teď, když jde o všechno. Živí se bezpečností. A jde mu to k duhu. „Volte lidi, kteří rozumí bezpečnosti,“ vyzývá na Facebooku, aby mu to vydrželo.

Bezpečnost v českém podání se neobejde bez studia Haškova díla, ve kterém osudy dobrého vojáka závisejí na tom, zda se podaří propojit omamné květenství strategií, hesel a rozkazů se zvadlou realitou skutečného světa. Osudy malého člověka jsou založeny na naději, že ti opravdu blbí, kteří mu velí, nevidí překážku, dokud nemají nos zanořen do zdi. A tomu dobrý voják pomáhá až do roztrhání těla.

V Haškově díle jsou inspirativní ještě dvě další postavy, cynický feldkurát Katz, kterého Švejk zaujal přesvědčivým ztvárněním polepšeného hříšníka, a zanícený poručík Dub, kterého zatím známe jen z té lepší stránky. Se zájmem sleduji, jak jsou tyto role rozděleny v předvolebních televizních debatách. Švejk chce odvahu, Katz je praktičtější, ale Dubové převažují.