Zbyněk Fiala: Když z plátna stříká politika

29.10.2016 21:30

Když z plátna stříká krev, to znáte. Ale politika? Filmy z americké prezidentské kampaně ukazují, jaké je to vzrůšo. Zařadil jsem si je mezi priority, které musím na festivalu v Jihlavě vidět. Dávají přes 300 filmů, musím si vybrat.

Zbyněk Fiala: Když z plátna stříká politika
Foto: archiv
Popisek: Zbyněk Fiala
reklama

Na festival MFDF Ji.hlava 20, jak si svátek dokumentaristů obřadně říká, dolehly americké volby také, a tak si do programu zařadili sekci Osel, nebo slon? Je to série dokumentů z volebních kampaní minulosti. Zatím jsem viděl klasickou reportáž z primárek Demokratů 1960, která se soustředila hlavně na tradičního politika Huberta Humphreyho a nastupující hvězdu J. F. Kennedyho, a pak ještě svědectví ze štábu Bila Clintona ve volbách roku 1992.

Ale napřed se vrátím do současnosti. Yesmeni, o kterých jsem básnil minule, prezentovali v Jihlavě také relativně čerstvý film Yesmeni se bouří (The Yes Men Are Revolting, režie Mike Bonanno, Andy Bichlbaum, Laura Nix, 2014, USA). Je v atmosféře zmaru po finanční krizi, po které všichni zchudli, jen Wall Street, který ji způsobil, zbohatl. A aby toho nebylo dost, část New Yorku je zničena hurikánem, který je jasným poslem klimatických změn. Dá se takový svět ještě zachránit?

Levicoví aktivisté v roli filmařů nadějně sledují vlnu bouří po celém světě, která má v USA podobu hnutí Occupy Wall Street. Ale vlídné období skončilo, nastupuje policie a trochu to připomíná Národní třídu. Pak situace na chvíli uklidní, ale policejní obležení trvá. Šel bych s vámi, kdybych nebyl ve službě, špitne jeden z policajtů. A inspirace je tady.

Z obleženého tábora vyráží skupina seriózních osob v obleku a kravatách. Jasní finančníci. Kousek za nimi, pro jistotu, policejní doprovod. Finančníci protestují také? Televizní štáby a fotografové se sbíhají. A provázející policajti netuší, co je na transparentech, které Andy a jeho přátelé drží v čele průvodu a způsobí senzaci dne. Čteme: Brokeři a policie podporují Occupy Wall Street.

Některé akce jsou pracnější. Yesmeni vyvinuli survival kit pro přežití globálního oteplování. Oblékli si nafukovací kouli, která připomíná brouka a ukazují, že vzestup hladiny moří nevadí, v tomhle se dá plavat. Parta aktivistů se pak pokouší doplavat přes záliv k dějišti Kodaňské konference o klimatických změnách, aby rozhádaným účastníkům ujasnila, o co jde. Jako obvykle, nastupuje pobřežní stráž, policie, klepeta.

Vrchol klimatické akce je průnik na jakousi konferenci v masce amerického ministra energetiky. Vlastně stačila bílá paruka, toho vědce nikdo moc osobně nezná. S Andym coby ministrem vstupují do sálu dějiny. Ohlašuje, že Spojené státy brzo zakáží používání fosilních paliv. Veškerá energie bude z obnovitelných zdrojů a část větrníků bude předána Indiánům, jako kompenzace za to, že jejich území byla ničena těžbou. Vypukne jásot, účastníci se zapojí do indiánského tance, než … Jako vždycky.

Někde si to najděte a pusťte. Pro mne je to životním objevem.

Co jsem se ještě od Mika Bonanna na jeho masterclass dozvěděl:

Jak se vyrovnává s tím, že je aktivista i filmař v jedné osobě? Neměl by stát stranou?

To si tedy nemyslí. Má naopak pocit, že jeho úkolem je získávat lidi pro dobrou věc. A taky trochu pobavit, aby nato někdo koukal. Oslovují ostatně hlavně ty, kdo se aktivismu věnují. V této souvislosti vystřihl definici demokracie. Vyžaduje informovaného občana, a tedy i dobrou žurnalistiku. Když něco z toho chybí, nemůže tofungovat.

Jak začínali? Jako aktivisté, kteří si své kousky točili jen pro archiv. Teprve fascinující reakce prostředí v OECD je přiměly uvažovat o filmovém zpracování.

Nejpoužívanější trik spočívá v tom, že postaví falešnou webovou stránku, na kterou se někdo chytí. Dostanou pozvánku na konferenci nebo k veřejnému vystoupení, a pak už stačí všechno točit.

Když se jim podaří skončit dříve, než je vyhodí, účastníci obyčejně vytvoří frontu na vizitky, berou to prostě vážně. Ty vizitky se pak hodí, když někdo uvažuje o tom, že bude filmaře vláčet u soudu. Zjistí, koho dalšího by zostudil, a nechá toho.

Nakonec Mike vytáhne nejlepší nápad pro nějakou ekonomickou konferenci. Všechno je třeba svěřit neviditelné ruce trhu, která ví nejlépe. I volby. Hlas by se měl prodat nejvyšší nabídce na internetu…

Tím jsme se dostali k volbám, kde sranda končí. Ukončeme tedy masterclass a přejděme do sekce Osel, nebo slon? Díváme se zblízka, jak se to dělá.

Ve filmu Primary (režisér Robert Drew, 1960, USA) nás kamera vtáhla do auta a provází po chodníku při těžké pěší práci kandidátů. Jak se jmenujete? To je vaše paní? Dobře jste si vybral. Jak se jmenuje tvoje panenka? Moc pěkné. Řekni mamince, ať volí senátora Humphryho.

U senátora je důležité, co říká. Tady ve státě Wusconsin mluví před větším shromážděním hlavně o zemědělské politice. Víte, že vás okrádají? Tohle se mnou nebude.

Zato mladý guvernér J. F. Kennedy boduje tím, jak vypadá. Má neodolatelné charisma, jeho úsměv razí cestu politice z televize.

The War Room (Válečná místnost, režiséři Chris Hegedus a Donn Alan Pennebaker, 1993, USA) už je z doby, kdy je vizuální stránka útoku na voliče zmáknutá a prosazuje se další zbraň, spin doctor. Nejtěžší zbraní je šéf komunikace, stín kandidáta, který ho provází na každém kroku, vkládá mu do úst slova a vytahuje z průšvihů.

Republikánský soupeř, prezident George Bush (starší) zkouší pracovat s tím, že Clinton byl proti Válce v Zálivu. Ale pak se najde něco lepšího, blonďatá dáma, která novináře informuje, že Clintona 12 let milovala a stále miluje. Byla kontaktována někým z republikánského štábu, a tak se s Clintonem sešla, aby jí poradil, co dělat. Zeptal se jí, jestli má nějaké deníky, dopisy, záznamy. Ne, nemá. Tak řekni, že nic nebylo, pravil – a to se teď pitvá.

Ve válečné místnosti, která sídlí v Little Rocku v Clintonově rodném Arkansasu, je poplach. Interpretace události: Republikáni vždycky vytáhnou nějaké svinstvo a Demokrata znemožní. Musíme jim v tom zabránit, jinak se nedostaneme do Bílého domu nikdy. Clinton je pak znovu před novináři a odpovídá na otázku, co dámě radil. Zeptal se prý, zda někdo má nějaké důkazy? Ne? Tak řekni pravdu, nic nebylo. Před novináři je pak znovu dáma. Ptají se – opravdu nic nebylo? Ale teď už mají jen to, co někdo řekl.

Zkušenost Clintonova válečného štábu: Útočit musíme my. Tři velká témata určují směr úderu. Změna versus To samé. Je to o ekonomice, blbče. A nezapomeň na zdravotnictví.

Bush se cítí pobouřen, máme nejnižší úrokové sazby za desetiletí. Takhle vypadá rozvrácená ekonomika? Ale na Bushovi je patrné, že je mužem minulosti. Mladí jsou pružní – a efektivní. Ostatně Bill Clinton pak odevzdal zemi s přebytkovým federálním rozpočtem a snižováním dluhu.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: PV
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Oldřich Rambousek: Značná část potravin prudce zdražuje a dál bude

21:17 Oldřich Rambousek: Značná část potravin prudce zdražuje a dál bude

My všichni, kdož chodíme nakupovat, to vidíme. Ceny potravin rostou, brambory jsou už pomalu svátečn…