Zbyněk Fiala: Klima a peníze

Bylo to na ostří nože, popisoval závěr varšavského summitu OSN o změnách klimatu britský ministr pro energetiku a klimatické změny Ed Davey. Napsal to na svém twitteru po nočním jednání v sobotu ráno, kdy už měla konference dávno skončit. Den předtím ji opustily zklamané nevládní organizace, protože se nerýsovala dohoda o snižování emisí skleníkových plynů, zejména oxidů uhlíku, a nijak se nepohnulo ani plnění závazku, že bohaté země pomohou těm chudým zvláštním fondem. Ale nakonec se vládní delegace dohodly, že se dohodnou. Světová dohoda o klimatu bude uzavřena roku 2015 na konferenci OSN v Paříži s takovými závazky, aby globální vzestup teplot nepřesáhl 2 stupně Celsia.

Do ještě vzdálenější budoucnosti je orientován i další závěr, že průmyslové země vytvoří zvláštní fond se 100 miliardami dolarů ročně a budou z něj poskytovat pomoc rozvojovým zemím. Cílem pomoci budou programy přizpůsobování klimatickým změnám, které nejtvrději dopadnou právě na ty nejchudší. Naštěstí se našlo řešení i pro současnost. Než se skutečně dospěje k dohodě o velkém fondu, bude pomoc průběžně čerpána ze šesti jiných fondů OSN, do kterých zesílí příspěvky nejbohatších zemí, zejména Německa.

A to nejdůležitější na závěr – průmyslové země začnou financovat projekty zalesňování v různých částech světa a zintenzivní výzkum, který podrobněji ukáže, jaký vliv má sázení stromů na klima.

Náhradní příjem

Tomuto cíli slouží řada exotických nástrojů, jako je režim REDD+ proti odlesňování. Jedná se o způsob, jak do ochrany pralesa zatáhnout jeho obyvatele tím, že dostanou náhradní příjem za tradiční zemědělství, pro které by vypalovali další a další lesní pozemky. Místo toho dostanou příležitost svůj les chránit a případně dohlížet na hospodaření s dřevem tam, kde je kácení povoleno. Mělo by to být financováno ze zvláštního fondu, který má po roce 2020 poskytovat chudým zemím na nejrůznější typy přizpůsobení až sto miliard dolarů ročně. Tyhle peníze jsou stále ve vzduchu, ale navrhované metody už potvrzují svůj smysl a efektivnost.

Proč je ochrana lesa a zalesňování tím nejdůležitějším? Je to obor, ve kterém se dá opatřit hodně hudby za málo peněz. Je to dostupná forma pomoci rozvojovým zemím, se kterou má ČR zkušenosti a může si vylepšit své postavení v rozvojovém světě. Možná je to i potenciální podnikatelský obor, protože až se zmátoří mezinárodní trh s uhlíkovými limity, může být nově vysazený les, který začne uhlík pohlcovat, zajímavou investicí. A napjaté vztahy na konferenci potvrdily, že mnoho rozvojových zemí v tom vidí svoji příležitost, protože kromě ochrany pralesa už dávno všechno patří někomu jinému.

Lesní klimatizace

Poznámka o tom, že je třeba zintenzivnit výzkum vlivu výsadby stromů na klima, má přitom daleko větší význam, než by se zdálo na první pohled. Začíná se totiž brát v úvahu, že vliv člověka na klima nespočívá jen v emisích skleníkových plynů. Neméně důležitý je také oběh vody v přírodě. Lesy mají tu vlastnost, že z dálky přitahují vláhu v podobě mraků a hospodaří tak i s obrovskými objemy skupenského tepla, které je zakleto ve vodní páře. V horkém dni je uvnitř hustého lesa o deset stupňů chladněji než v okolí. Je to výsledek dýchání stromů, jejich transpirace. Zatímco fotosyntéza zachytí jednotky wattů na metr čtvereční, transpirace spotřebuje stovky wattů na metr čtvereční (na odpaření jednoho litru vody je třeba 0,76 kWh).

Rozdílně se však chová původní les, který má maximální klimatizační efekt v krajině, a řídký nově vysazený les, kde je to podstatně slabší. Proto je důležitější zabránit plošnému kácení, protože nové výsadbě bude trvat desetiletí, než vzniklý deficit vyrovná.

A tomu se věnuje málo známá česká iniciativa Zelené plíce planety, kterou už několik let rozvíjí v pralese konžských Pygmejů (v provincii Maniema Konžské demokratické republiky) světoběžník a zkušený podnikatel v Africe ing. František Nekovář.

http://www.greenlungs.net/projekt-agroforestry/co-bylo-udelano.html

Půda, kterou místní rolníci vyrvou lesu, je mělká a z minerálů, které načerpá z popele, plodí tak rok nebo dva. Pak se rolník posune a vypálí další úsek. Jak ho zastavit? Učinit pole trvale využitelné, aby se rolník nemusel stěhovat. Vyžaduje to řadu jednoduchých zásahů, které však napřed potřebovaly vysokou odbornost a intenzívní výzkum. Do půdy se vpravuje drcené dřevěné uhlí (biochar) a políčka se mírně zastíní místní dřevinou limbali, která dostane startovací dávku pomalu rozpustného hnojiva a symbiotických mykorrhizních hub. První pionýrské byliny poslouží jako zelené hnojení.

Stromky už rostou na pokusných políčcích oddělených řádky palmy olejné. K tomu, aby to dlouhodbě fungovalo, je však potřeba založit také hospodářskou školu, kde by se místní mládež učila techniky udržitelného zemědělství. Vesnice bude rovněž potřebovat jednoduché zdravotnické zařízení a nějakou tu infrastrukturu, aby lidem stálo za to zůstat. Kolik to může stát? Miliardy asi ne. Zatím je to koncipováno jako podnikatelský projekt, ale podobnou formu může mít kvalitní česká rozvojová pomoc, za kterou by zůstala opravdová stopa. Přinese to ochranu klimatu a biodiverzity i trvalé zajištění potravin, a to vše s relativně malými náklady a v aktivní spolupráci s místními občany.

Protiútok uhlí

Jednání klimatické konference provázely i mimořádně trapné okolnosti, když Evropská banka pro obnovu a rozvoj pozvala do Varšavy na stejné dny národní delegace k projednání investičního plánu, který počítá se čtyřnásobením investic do využití uhlí. Hloubku konfliktu mezi okamžitým prospěchem a dlouhodobými riziky ukázala také čerstvá informace Mezinárodní energetické agentury, že globální dotace do fosilních paliv už vzrostly na 544 miliard dolarů ročně, zatímco na obnovitelné zdroje je poskytována podpora jen 100 miliard dolarů, tedy pětkrát menší.

Pokud jde o ČR, existuje také seriózní pokus Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy o vyčíslení nákladů externalit našich uhelných elektráren, který dospěl k částce 51 miliard korun ročně (Měrné externí náklady výroby elektrické energie v uhelných parních elektrárnách v České republice, COŽP, UK Praha).

http://www.czp.cuni.cz/czp/index.php/cz/vedecke-clanky/810-merne-externi-naklady-vyroby-elektricke-energie-v

Přesto nelze ani tento polovičatý klimatický summit hodnotit jen negativně. I z těch „nejšpinavějších“ zemí z hlediska znečišťování atmosféry přicházejí zprávy o obrovských investicích do úsporných technologiích. Čína si uvědomuje své environmentální limity a po největších globálních investicích do obnovitelných zdrojů se nyní pouští se stejnou velkorysostí i do elektromobility. V USA zase vidíme rychlý vývoj na úrovni jednotlivých států Unie, s vedoucím postavením Kalifornie a Arizony.

Největší ránu ochraně klimatu dalo především bezstarostné rozdávání uhlíkových limitů, jak se to stalo třeba v Česku, kdy byla drtivá většina národního přídělu rozdána zadarmo. Přebytek způsobil, že se zhroutil trh s limity, který měl být hlavním zdrojem pro financování nápravných opatření a motorem výzkumu a vývoje. Ale to se může změnit, Evropská komise uvažuje o zbrzdění plánovaného přídělu dalších uhlíkových limitů. Vlády také musí reagovat na sérii katastrofálních klimatických událostí, které děsí tím, že přicházejí stále častěji. Začínáme si uvědomovat, že oteplování není legrace a příroda má svá práva. Snad ještě není příliš pozdě.

Publikováno se souhlasem vydavatele.