Index vnímané korupce TI z roku 2014 potvrdil dobrou pověst severu Evropy a bídnou pověst jihu. Avšak zatímco naši sousedi, Německo a Rakousko, patří do druhé čtvrtiny evropské tabulky dlouhodobě vedené Dánskem, Finskem, Švédskem a Norskem, naše vlast patří spolu s bratry Slováky do samého závěru s jen nepatrným odstupem od Bulharska, Řecka, Itálie a Rumunska.

Není to samozřejmě Písmo svaté, jen obraz země v očích cizinců, kteří dají známku i těm, o kom toho mnoho neví. Lze to vyčíst z konce světové tabulky, kde je pevně zakotvena Severní Korea, přestože jezdit se tam nedá a moc obchodů nevede. Ale lze si představit, co se tak může odehrávat v podmínkách absolutní moci. Kolují také zkazky o tom, jak severokorejské ambasády nasazují krk pro své vůdce a opatřují devizy pašováním cigaret, alkoholu a bůhvíčeho ještě. Ale ani u nás nejsou všechna cigára a veškerý chlast v pořádku a asi by to nebylo možné, kdyby zlosyni, kteří se tomuto oboru věnují, na správném místě ve správnou chvíli nepustili chlup. Tomu odpovídá i postavení na poptávkové straně neřesti (včetně drog a hazardu), kde jsme podle agentury Bloomberg na prvním místě světových tabulek.

Detailnější pohled na českou korupční scénu nabízí jiný produkt TI, který se nazývá Globální korupční barometr. Máme k dispozici loňský, který vznikl dotazováním úctyhodného počtu 114 tisíc osob ve 107 zemích. Všímá si citlivosti jednotlivých institucí na korupci, například politických stran. Tam jsme se ocitli s hodnotou 4,1 bodu z 5,0 dokonce v dolní pětině, jako třeba Kolumbie nebo Bosna. Ale podobně na tom je taky Japonsko nebo Indonésie. Samotní poslanci mají o fous lepší hodnocení (3,8), ale jsou daleko od nevládek (2,5), které jsou z českých institucí hodnoceny nejlépe. Pokud nepočítáme církev (2,4), ale tam jsme na pochybách, když uvážím, jak obtížně se probíjely – s porušením všech ústavních a parlamentních zvyklostí – k výpalnému přesahujícímu 100 miliard korun. Nedovedu si představit, že by se toho ujal někdo bez motivace.