Zbyněk Fiala: Kotva a betonové boty

Nejprve jednu perlu, která je utopena v hloubi obsáhlého Hamplova traktátu, v pasáži, ve které chce autor vědecky dokázat, že ekonom Pavel Kohout, který nabízí ČNB Řád Klementa Gottwalda za hrdinný skok do soukolí ekonomiky, aby ji strhla k lepším zítřkům, nestojí za řeč, neboť má malýho (diploma – „nemá dle dostupných informací ani ukončené standardní vysokoškolské vzdělání ekonomického směru“) a slabý brejle („ autor má některé učebnice přečteny jen do půlky“). V této pasáži však najdeme sdělení, které zřejmě vzniklo pod vlivem nějaké dosud neznámé statistiky: „… nad nulou udržují i index spotřebitelských cen jen dopady zvýšení nepřímých daní …“

Kdo si přečetl zprávu Českého statistického úřadu o listopadové inflaci, o které jsme psali jinde, může mít dojem, že některé položky cloumají peněženkami spotřebitelů podstatně intenzivněji než nějaký dozvuk zvýšení DPH. Ale možná jde jen o bezvýznamnou banalitu (potraviny a bydlení), kterou přetluče snížení cen hovorného a sluchátek:

„Největší vliv na výši celkové meziroční hladiny spotřebitelských cen měly i nadále ceny v oddílech potraviny a nealkoholické nápoje a bydlení. Z potravin byly meziročně vyšší zejména ceny zeleniny o 13,6 %, z toho ceny brambor o 66,7 %. Ceny sýrů vzrostly o 9,9 %, másla o 11,2 %, ostatních mléčných výrobků o 5,8 %. V bydlení se zvýšilo čisté nájemné o 2,5 %, vodné o 6,6 %, stočné o 6,9 %, ceny elektřiny o 3,3 %, tepla a teplé vody o 3,8 %. Ceny zemního plynu byly meziročně nižší o 7,0 %. Další významnější vliv na celkovou úroveň spotřebitelských cen měly ceny v oddíle alkoholické nápoje a tabák, kde se zvýšily ceny vína o 3,7 % a tabákových výrobků o 4,8 %.

Na snižování meziročního cenového růstu působil, i když jeho vliv oslabil, pokles cen v oddíle pošty a telekomunikace. Pokles cen v oddíle bytové vybavení a zařízení domácnosti ovlivnilo zejména snížení cen přístrojů a spotřebičů pro domácnost o 4,5 %.“

V následujícím textu si dovolím využít náročné editační práce, kterou provedla redakce Patria Online a zkrátila Hamplovo desatero do pár svižných řádek. Ty pak rozšířím svými poznámkami neználka, pouhého zvědavého důchodce. (Napřed tedy výtah z Hampla, a potom moje poznámky kurzívou v závorce.)

1. K měnové politice obecně

Oslabení kurzu ve stylu ČNB působí nyní stejným směrem jako snížení úrokových sazeb, jen trochu jinými kanály (přes cenová očekávání, změnu relativních cen všeho domácího vůči všemu zahraničnímu, přes zvýšení celkových příjmů v ekonomice, která je čistým exportérem apod.) a trochu rychleji, ale zkrátka stále stejným směrem!

(V první polovině učebnice. V druhé polovině se pak rozebírá dovozní náročnost vývozu, vliv zprostředkování zahraničních řetězců na domácím trhu a spousta dalších jemností, která nám z klasifikace „domácího“ a zahraničního“ udělají naprostou bramboračku.)

2. K měnové politice ČNB v posledních letech

Pokud centrální banka pro mnohé dnes přináší zavrženíhodné „zdražování“, pak si uvědomme, že právě to dělá v naší zemi v malých krocích nepřetržitě již od roku 2008, odkdy snižovala úrokové sazby o téměř 4 procentní body až ke stávající nule. Tím ČNB dlouhodobě posílá signály k růstu cen zpět ke svému 2% cíli... Pokud by měla nyní ČNB přinášet impulsy ke „zlevňování“, jak by si asi mnozí nepoučení a nepoučitelní představovali, měla by tedy asi začít honem zvyšovat úrokové sazby a posilovat kurz.

(Je samozřejmě milé, když nám někdo pečuje o kvalitu měny, zvláště když v kapse nějakou máme. Pokud však lidé nemají z čeho brát, je lepší s jejich penězi nedělat nic, než dbát o to, aby o ně teoreticky správně přišli.)

3. K měnovému populismu

Buďte si jisti, že bez popsaných zásahů ČNB by dnešní situace české ekonomiky byla zjevně viditelně horší. Téměř mě překvapuje, že se málokdo ptá, jestli naopak neměla uvolňovat měnové podmínky více a rychleji.

(Opět pod vlivem nějaké dosud neznámé statistiky: Podle říjnových dat ČSÚ se už čtvrt roku exportnímu průmyslu daří. S tím si ale vpád měnové intervence za 200 miliard korun a s citlivostí kulového blesku jistě poradí.)

4. K neexistenci akademické debaty

Ve stávajícím peněžním systému je centrální banka netržní institucí, která určuje, jaká bude na daném území výše klíčových nominálních veličin – inflace či úrokových sazeb. A nepřímo samozřejmě i vývoj devizového kurzu. To, že centrální banka nechává kurz volně plovat, ještě samozřejmě neznamená, že ho neovlivňuje, jak si zřejmě mnozí myslí.

(ČNB však vždycky trvala na tom, že pečuje o stabilitu kurzu, nikoliv o nastavení konkrétního kurzu koruny. Tady asi někdo na přednášce chyběl.)

5. K Pavlu Kohoutovi

Když velmi ostře napadá ČNB za ekonomické „fušerství“ a dokonce mluví o tom, že bychom měli všichni dostat „Řád Klementa Gottwalda“, nelze bohužel nezmínit fakt, že Pavel Kohout sám nemá dle dostupných informací ani ukončené standardní vysokoškolské vzdělání ekonomického směru. Takže prosím opatrně při čtení svůdných závěrů svižně napsaných článků.

(Touto poznámkou to nechávám bez poznámky.)

6. K úsporám

Oslabení kurzu je pokles kupní síly směrem k zahraničí. Ale mluvit přímo o znehodnocení úspor je už psychologická hra pro vyděšení publika, nic víc. A nevěřím, že střadatelé se dívají na svou korunovou hodnotu úspor a každý den ji přepočítávají do libry, dolaru či švédské koruny, aby zjistili, kolik v jaké měně „ztratili“ či „získali“.

(Dokud neudělají tu hloupost, že si jdou za své peníze něco koupit.)

7. K odpůrcům existence centrální banky, tedy i ČNB jako takové

Žehrá-li někdo na tzv. umělé rozhodnutí ČNB oslabit korunu, nechť si uvědomí, že není o nic „umělejší“ než jakékoli jiné, které centrální banka činí. To je princip jejího fungování, nikoli výjimka z pravidla. Zásadní je pak pouze otázka, jaké „umělé nastavení“ měnové politiky je pro ekonomiku nejprospěšnější (či nejméně škodlivé). A tím se dostáváme k definici inflačního cíle.

(Tím se spíš dostáváme k definici ČNB. Pokud je institucí, jejíž hlavní povinností je zabránit přijetí eura, pak jistě nějaké správné umělé nastavení najde.)

8. K inflačnímu cíli

Nepamatuji si, že by kdy byla debata směřující k ještě nižším inflačním cílům ČNB, a to ani v době, kdy tyto byly vyšší, než je cíl dnešní! Naopak, například exprezident Václav Klaus, který dnes výši stávajícího cíle kritizuje jako vysokou, kritizoval ještě v roce 1999 centrální banku za to, že inflaci velmi rychle snižovala dolů. Toto roztomilé chucpe koneckonců jen potvrzuje učebnicové poučky o vztazích centrální banky a politické sféry v dobrých i špatných časech.

Inflační cíl ve výši 2 % je na cestě ke stabilně nízké inflaci v naší zemi do značné míry konečnou stanicí. Dosáhli jsme dávno před mnoha srovnatelnými zeměmi hodnot inflace, které jsou považovány standardně ve světě za cenovou stabilitu, a je obtížné představit si, kam jít dál.

(Bingo! Nevím-li, kam dál, nejdu nikam.)

9. K měnové politice ČNB ve světovém kontextu

Centrální banka se má snažit stabilizovat nominální veličiny, zejména spotřebitelské ceny. A nedopouštět ani vysokou inflaci ani deflaci a tím přispívat k celkové hospodářské stabilitě. Zažíváme nyní jako ČNB v mnohem menším to opovržení, které si vychutnávají významné světové centrální banky už řadu let.

(Čo bolo, bolo, těrazky cílujeme korunu.)

10. K lekcím z debaty

Opatrnostní motivy, spekulativní motivy, nejistota, nedůvěra všech ve všechny, v budoucnost, v sebe, ve veřejný sektor, to vše se dále a dále zesiluje a má skutečně další deflační potenciál... Centrální banka nechce ekonomiku připravit o kotvu cenové stability, je nadále tou konzervativní starou dobrou ČNB, kterou vždy byla. Chce jen tu kotvu ekonomice vrátit a udržet celou loď stabilní.

(Jen si nesplést kotvu s betonovými botami, kterými se stabilizoval pobyt některých ekonomických činitelů u dna Slapské přehrady!)