Řečeno se Švejkem, drahou vlast vovinuly nějaké mraky. Člověk aby si vybral, jestli má na energii, nebo na jídlo, ale kde má potom vzít na střechu nad hlavou. Průměrná měsíční splátka hypotéky na průměrný byt o velikosti 65 metrů čtverečních v Praze činí 33 tisíc korun. Dobrá zpráva je, že v posledním týdnu tato hodnota nepatrně klesla. Špatná zpráva je, že rodina, která chce bydlet v nijak luxusním bytě musí po celých 30 let, musí prakticky po celý produktivní život odevzdávat jeden plat na hypotéku, a to si předtím musela na pětinu ceny bytu našetřit. Hypotéka je jen na 80 procent.

Zbytkem životních nákladů aby se taková rodina prožebrala, ale kdyby to mělo hrozit už na začátku, tak by tu hypotéku ani nedostala. Musí naopak patřit k těm horním nevím kolika procentům, kdy oba dospělí členové mají nadprůměrné platy. A ještě je živí babička, která pro ně v rodné vísce chová slepice a králíky, protože jinak by kluk znal kolo nebo lyže jenom z obrázkové knížky. K cenám pražských bytů musíme samozřejmě dodat, že v Praze jsou o polovinu vyšší příjmy než jinde v Česku. Jinde to proto může být levnější, ale nikoliv snazší.

Zmíněný údaj pochází z dat pro Index dostupnosti bytů, který ze zdrojů společnosti EMA publikoval Seznam Zprávy. Jedná se o meziroční srovnání, ze kterého se dozvídáme, že kombinace cen bytů a hypotéky, tvořící uvedený index, měla roku 2020 hodnotu 1,0 (s tím začínali) a nyní má hodnotu 2,00 (přesně 1,99, ale to vám nepomůže). S dostupností bytů je to tedy po dvou letech dvakrát horší. Většinu toho nadělaly ceny bytů, protože pro těch pár lidí, kteří u nás mají velké peníze, byly spekulativní investice do nemovitostí jedinou příležitostí jak vydělat při nízkých úrokových sazbách. Avšak problém nízkých úrokových sazeb už je péčí ČNB odstraněn, a tak mohou stoupat jak ceny bytů, tak náklady hypotéky.

Jistěže je dobré bydlet, ale bydlet zmrzlý a o hladu, to taky není ono. Z údajů o březnové inflaci vyčteme, jak pěkně se u nás rozbíhají taky další složky základních životních nákladů. Koš spotřebitelských cen vzrostl v březnu skoro o 13 procent, ale berte to za pouhou statistickou hříčku, kdy je jedno, zda se srovnáváme s cenami z loňska nebo za bolševíka. Ceny energií na světových burzách kolísají mezi pětinásobkem a desetinásobkem loňské úrovně, kdepak nějaká malá procentíčka. Pomalejší vzestup cen doma může trvat jen tak dlouho, dokud vydrží staré zásoby a smlouvy.

Také s potravinami to vypadá dost špatně. Sklizeň obilí je už prý vyprodaná, tak to funguje na trzích s futures, které měly zemědělcům zajistit vyrovnanější ceny než prodej po sklizni, kdy prodávají všichni. Světová organizace pro potraviny a zemědělství FAO odhaduje, že na Ukrajině bude ohrožena třetina obvyklé sklizně. Zároveň netušíme, jak se bude zacházet s tou ruskou. V tuto chvíli zaznívají varování před hladomorem v chudých zemích, které jsou odkázány na dovozy obilí. Jenže jsou i produkční země, jako Česko, které obilí vyvezou v naději, že jinde nakoupí levněji pro vlastní spotřebu. To teď asi nedopadne.